Vězení
Státy se otřásají. Státy se chtějí vzkřísit k životu. Ve vzduchu se vznáší touha procitnout, uniknout ze zajetí, zhluboka se nadechnout, skoncovat s noční můrou. Co nám brání? Virus? Ne, to my sami.
Měsíc po měsíci plyne nadarmo. Konflikty, nervy, neplodné naděje – a žádná střízlivá analýza, žádné skutečné závěry.
Jak dlouho je možné odmítat fakta? Změna dat vytváří iluzi pokroku, ale ve skutečnosti jsou naše hodiny zastaveny. Uvnitř nás ani mezi námi se nic nemění. Jsme od sebe odděleni nedobytnými zdmi, jsme rozděleni bezednými propastmi a již nemůžeme vůbec nic dělat správně. Nemůžeme společně učinit ani jediný krok správným směrem. Právě toto je vězení.
Jeden z tisíce
Spadli jsme do takové šlamastiky, ocitli jsme se v takovém žaláři, kde čas neléčí. Zde nedojde k propuštění po uplynutí doby trestu. Tady nepomůže čekání, ale přemýšlení a jednání. V tomto vězení nenajdeme východ tam, kde je vchod.
Dokud tomu neporozumíme, je pro nás lepší nepodávat žádost o „předčasné propuštění“. Nebude schválena, znovu nás zaženou do cely. Kdo!? Určitě ne ministři s úředníky, ti pouze vysloví verdikt. Věznitelé jsme my sami. Dveře cely jsou otevřené, ale my nechceme jít tam, kam vedou.
Místo toho hledáme staré dveře do dřívějšího světa, který nás přivedl do problémů. Z nějakého důvodu si myslíme, že je stále tam – za zdí. Ale on už zmizel, přežil sám sebe, ať už se nám to líbí, nebo ne.
Abychom mohli vstoupit do nového světa, musíme se změnit, přestat si být navzájem cizí a společně se postarat o epidemii a další pozůstatky našeho egoismu. Stručně řečeno, je třeba, abychom se starali jeden o druhého.
Naše odpověď na tyto výzvy je zásadní: „V žádném případě!“ Ale virus pak také reaguje stejnou mincí. Koneckonců je výsledkem naší nezodpovědnosti vůči sobě navzájem.
A proto, ať to zní jakkoliv tíživě, odchod z karantény plánujeme marně. Dokud se mezi námi nic nezmění k lepšímu, svobodu nespatříme. Už jsme si uvědomili, že první pokus nic nepřinesl. Druhý, třebaže opatrný, nás nakonec zase vrátí do podmínek stejného nevyřešeného úkolu, k nutnosti vnitřních změn. Státy se pohybují pořád dokolečka, v kruhu.
Ano, karanténa má mnoho negativních důsledků. Ale to proto, že jsme již dvakrát zbytečně promarnili příležitost, nevyužili jsme pauzy, abychom se dostali ke kořenu problému. V důsledku toho je již každému jasné, že třetí karanténa je nemyslitelná. Nyní si představte, na jaké dno se potopíme, než se k tomu rozhoupeme. Nemáme žádný skutečný důvod předpokládat, že to nenastane. Vždyť virus neslábne, avšak my všichni jsme stále stejní – cizí, nesmiřitelní, lhostejní. Kde je tedy východ?
Abychom se zachránili, abychom prolomili začarovaný kruh, musíme pohlížet na sebe a na přírodu jako na jediný systém, který vyžaduje jednotu všech svých částí. Tyto části jsou velmi odlišné, naprosto se nepodobají sobě navzájem – jako orgány těla, které plní mnoho různých funkcí. Rozdíly a konflikty by nás však neměly mást – jsme jeden celek.
Dokud tomu budeme vzdorovat, z vězení se nedostaneme. Vstoupili jsme do něho jeden po druhém, ale odejít musíme jako jeden. Mudrci řekli: „Tisíc zahájí studium, ale na světlo vyjde jen jeden.“ Musíme se naučit jednotě, odpovědnosti jeden za druhého.
Transparenty nepřátelství
Dokud si neuvědomíme hloubku našeho sváru, doslova se vystavujeme nákaze a stáváme se negativním příkladem pro všechny. A nepomůže nám nic kromě jednoty, alespoň elementární. Koneckonců, všechno začíná z malého.
Ještě však nejsme zralí začít, prokázat připravenost k vnitřním změnám. Místo toho na náměstích urputně předvádíme transparenty našeho nepřátelství a naší hrozivé neadekvátnosti.
Ne, nejsem proti protestům – jsem proti jejich poselství v tom, že všechno je vina našich vůdců. Ve skutečnosti nečelíme politickému problému, ale samotné Přírodě a jejím zákonům. Omezení tohoto konfliktu na politickou úroveň znamená naprosté nepochopení situace nebo její cynické využití. Demonstrovat proti Přírodě – co by mohlo být bláhovější? Ve výsledku se jen hlouběji noříme do vzájemného nepřátelství, které nás všechny zničí.
Slepá víra v politiku a v neomylnost neoliberálních ideálů se částečně podobá náboženskému fanatismu, který nutí lidi, aby kvůli okleštěným dogmatům zradili své blízké. Levice a pravice jsou jen dva okraje jedné škály. A oba navíc hlásají „lásku“...
Třetí není zapotřebí
Ve skutečnosti se proti epidemii nemůže postavit ani pravice, ani levice. Tato krize se vyvíjí v jiném měřítku, v jiné dimenzi – v propletení vzájemných vztahů společné lidské sítě, v samotné lidské přirozenosti, v primárním egoistickém vnímání světa. Odhaluje veškerou naši nekonzistenci, celé naše pokrytectví, veškerý náš „vězeňský“ řád. A vyzývá k osvobození od předchozího.
A není to vůbec nerealizovatelné. Je to představitelné, reálné, proveditelné. Problém tkví v tom, že to nechceme. Zatím ještě nechceme. Doposud jsme nepochopili, nakolik je vše vzájemně propojeno a nakolik všichni závisíme jeden na druhém.
A proto nás očekávají turbulence: nepokoje, manifestace, bankroty, chaos v ulicích i v našich hlavách, přerušení dodávek potravin, nedostatek základního zboží a služeb. Jedním slovem, bezvýchodné pobíhání v kleci, kterou se stal náš život. A světu nebude o nic lépe.
Ve výsledku končí takové věci velkou válkou. A my, vyčerpaní, se s tím vyrovnáme, vyrovnáme se dokonce i s bombou, která nás „milosrdně“ spasí před touto bolestivou existencí. Toto je negativní scénář, pokud bychom jej nechali dospět až do konce.
Existuje pouze jedna alternativa – přijmout podmínky propuštění z vězení, změnit sociální vztahy, povznést se nad vším, co nás rozděluje. Když začneme vytvářet společnou síť, jejímiž kanály protékají pozitivní impulsy, ožije a dodá sílu každému.
Tehdy se „nemožné“ objeví v našem dosahu. Srdce v hrudníku bude pracovat jinak, bude bít rychleji a řekne vám, jak pečovat, pomáhat, soucítit, milovat. Ne to srdce, které je pumpou, ale to, které je duší – moje dobré spojení s ostatními, moje místo ve společné síti, moje jedinečnost, která přispívá do této sítě, a moje svoboda.
Třetí možnost neexistuje. K návratu do předešlého stavu nedojde. Vzájemné porozumění, vzájemná péče – to je to, co nás osvobodí od koronaviru i od jakéhokoliv jiného neštěstí, které si sami způsobujeme.
Nemusíte tomu věřit; je třeba a je možné to prověřit. Budeme svobodní pouze tehdy, když ve vězení necháme svůj egoismus a vykročíme jeden druhému vstříc. Pokud ale raději zůstaneme v kobkách, pak nemůžeme na nikoho svalovat vinu. Vždyť dveře jsou otevřené.
Michael Laitman
Můžou nám myšlenky škodit?
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/02/48550/w230/Bf378396.jpeg)
Rozum slouží touhám. Pokud své touhy zaměřujeme na dosažení konečného životního cíle, kterým je pozitivní spojení lidstva s přírodou a dosažení harmonické rovnováhy, pak jsou takové myšlenky přínosem.
Michael Laitman
Děvčátko a jeho panenka
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/02/48550/w230/Bf378396.jpeg)
Celý svět byl stvořen z touhy přijímat. Člověk se chce těšit od prvního až do posledního dne svého života. Již od narození dítě vyžaduje, abychom si s ním hráli, protože ve hře nachází radost a potěšení.
Michael Laitman
Hledání životního cíle v posledních letech života
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/02/48550/w230/Bf378396.jpeg)
Pokud svůj život nezasvětíme hledání nějaké určité cesty, pak buď mrháme časem investujíce jej do několika různých směrů a končíme svůj život bez ničeho, nebo žijeme jako živočichové bez úsilí o nějaký vyšší cíl.
Michael Laitman
Alegorie o majitelích hotelu, kteří se pokusili okrást bohatého obchodníka
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/02/48550/w230/Bf378396.jpeg)
Existuje alegorie o manželích, kteří provozují hotel pro obyčejné lidi a snaží se okrást bohatého obchodníka, který přespal v pokoji jejich hotelu.
Michael Laitman
Musí být stárnutí tak depresivní?
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/19/02/48550/w230/Bf378396.jpeg)
Ne. Znám stovky lidí, kteří postupně stárnou, ale nejsou ochotni přijmout stáří jako období, kdy je třeba jen sedět s rukama v klíně a čekat na nadcházející konec.
Další články autora |
Silné bouřky zasáhly Česko, v Praze průtrž zatopila ulice a omezila dopravu
Přímý přenos Na Česko během odpoledne udeřily silné bouřky. Postupovaly od jihozápadu ke středním Čechám. Kolem...
Rychlík z Prahy narazil na Slovensku do autobusu, zemřelo sedm lidí
Sedm lidí zemřelo a pět dalších se zranilo při srážce rychlíku s autobusem na jihu Slovenska. Vlak...
Silné bouřky se přihnaly do Čech, pak řádily na Moravě. Hasiči odklízejí škody
Přímý přenos Meteorologové varovali, že se v neděli objeví velmi silné bouřky s přívalovým deštěm a krupobitím,...
600 °C a mix jedovatých látek. Proč prudce přibývá požárů solárních panelů
Premium V úterý hasiči zasahovali u výbuchu rodinného domu v Šonově na Náchodsku. Pravděpodobná příčina?...
Hrůza, závory se zvedly, říká svědkyně. Vlak jel po zavřené koleji, uvedl ministr
Rychlík z Prahy, který se ve čtvrtek srazil na Slovensku s autobusem, jel po koleji, jež byla pro...
Vláda navrhuje změny příspěvků na zaměstnávání lidí s postižením
Přímý přenos Změny příspěvků na zaměstnávání lidí s postižením schválila vláda. Novela zákona o zaměstnanosti by...
Žena zabavila muže, její komplic mezitím ukradl tašku s mixážním pultem
Ostravští strážníci zadrželi dva zloděje, kteří v noci v centru města okradli mladý pár o tašku s...
Slibovala úrok 40 procent, za miliony podvedených si žila v luxusu, viní ženu
Z podvodů za nejméně 30 milionů korun je podezřelá žena z Olomouce. Například přes 6,5 milionů...
Soud projednává případ Čecha, který měl rabovat na Ukrajině. Asi to byla blbost, řekl
Šestadvacetiletý Čech Filip Siman působil v březnu 2022 v ukrajinském dobrovolnickém praporu...
![Domácí rychlé langoše](//1gr.cz/u/free.gif)
Domácí rychlé langoše
Ze surovin vypracujeme tužší těsto, které rozválíme na cca půl cm a vykrajíme věští kolečka (např. od sklenice).
- Počet článků 568
- Celková karma 9,08
- Průměrná čtenost 420x
Co je Kabala a jak vám prakticky může pomoci v životě se dozvíte v bezplatných kurzech na Kabala Academy.