- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vždyť tato krize má svůj vektor, epidemie nás nejen zasáhla - ona napravuje lidstvo. A pokus prorazit zpět - proti proudu a navzdory trendům vývoje - nás vyjde draho. Mnohem dráž než izolace.
Především jsme dosud nad touto chorobou nezvítězili. Ještě jsme ji ani neprostudovali a ona nám každý den chystá překvapení. Můžeme se jen dohadovat, jak se bude virus dále chovat.
Za těchto podmínek je návrat k nezbytným oblastem činnosti částečně opodstatněný. Nicméně je odstup jednoho od druhého a domácí izolace tou nejbezpečnější strategií. Tím alespoň omezujeme naši povahu, naši nezničitelnou touhu kazit všechno, s čím přijdeme do styku.
Rozumím vládám, které zavádějí uvolnění, aby zachránily ekonomiku před prudkým poklesem, podniky - před bankrotem, občany - před nezaměstnaností a úrodu - před zkázou. Ve skutečnosti na to však nejsme připraveni a předpokládám, že v nadcházejících týdnech uvidíme negativní výsledky našeho spěchu.
Koronavirus odejde, pouze když absolvujeme jeho sociální lekce.
Nevím, zda nám budou všechny komplikace sděleny a zda se obyčejní lidé budou moci bez cenzury a politického zamlžování podívat na celkový obraz. Je jasné, že to bude na různých místech různé. Ale tak či onak na nás situace tlačí ze dvou stran: nemůžeme dále sedět doma a nemůžeme se vrátit k bezohlednosti minulého života. Doslova nás stresujícím způsobem „mačkají“, „tlačí“ úzkým prostorem k něčemu neznámému. A nám se to jeví jako volba toho nejmenšího zla.
Mohlo to být i jinak. Ideálně by měla celková izolace pokračovat, dokud nenajdeme medicínské a sociální řešení problému. A pokud první patří do systému zdravotnictví se všemi jeho partnery, druhé se týká především vědy kabaly. Je to ona, která dává jasnou odpověď na hlubší a rozsáhlejší otázky vyvolané epidemií. Všechny ostatní vědy studují přírodu z lidského hlediska - kabala studuje přírodu izolovaně od našich sobeckých myšlenek.
Příroda se všemi svými silami nás vede k integritě, jednotě, ke společnému systému, ve kterém nejsou ani vůdci, ani zaostávající. Pomalu to začínáme chápat, ale ještě stále nezohledňujeme záměry Přírody a snažíme se překonat výzvy, které před nás staví. To je důvod, proč koronavirus neodejde tak snadno.
Je škoda, že nevyužíváme nečinnosti ve vynucené karanténě, abychom se seznámili s myšlenkami a plány Přírody. Čas, který nám poskytuje, by se mohl stát plodným obdobím. Ale křečovitý návrat do minulosti oslepuje naše oči. A proto by mě nepřekvapilo, kdybychom se po nějaké době museli znovu vrátit do domácí izolace.
Virus nás ve skutečnosti staví před úkol: oddělit se od sebe navzájem a současně se skrze společné neštěstí sblížit. Nyní, když jsme rozděleni „obaly vakua“, můžeme přemýšlet o tom, jak vyplnit toto vakuum, abychom se mohli skutečně spojit a nenakazit přitom ostatní. Pojďte, kopneme trochu hlouběji než jsou nukleové kyseliny a bílkovinné obaly.
Skutečným vyléčením z neduhů lidstva bude náprava našich vztahů. A kvůli tomu byly vytvořeny všechny podmínky: byly mezi námi narušeny zvrácené vazby konzumní společnosti a my je musíme “pouze” nahradit teplem našich srdcí. Nepůjde to sice ihned, ale kdybychom se alespoň pohnuli tímto směrem.
Nicméně, jako obvykle, podceňujeme dary Přírody a pokoušíme její trpělivost …
Ona už nečeká, ona požaduje. A postupem času vyčistí všechno - všechny oblasti lidské činnosti, které nejsou životně důležité. Koronavirus, stejně jako následující globální výzvy, - je pákou k převrácení lidstva z hlavy na nohy. Připravuje cestu ke globální společnosti. Nesprávné vztahy mezi námi jen zhoršují nápor Přírody, prohlubují nemoc. Správná spojení ji naopak neutralizují. Ve výsledku se můžeme spojit pouze v tom, co neškodí integritě. Ostatní teritorium se změní na „minové pole“.
Nastal čas přehodnocování. Veškeré sliby a stimuly předchozí epochy, všechny její „zázračné“ vymoženosti se dnes jeví jako falešná pravidla a lži. Zveličovala bezvýznamné a ponižovala důležité. Vzala našemu životu smysl a proměnila ho v běhací kolečko.
Dost. Už jsme vyrostli z tohoto karetního království. Sbohem, „kouzelná“ země! Všechny tvé „zázraky“ byly jen faleš, sebeklam, balíčkem označených karet.
Ještě stále nás volají zpět, abychom se vrátili do dětství: „Pojďte, zvedneme se a navrátíme do říše divů ...“ Nevrátíme se. Nemůžeme znovu vklouznout, zapadnout do této iluze, která stejně praská ve švech.
A nechme to být. Není třeba litovat. Máme zcela jinou budoucnost - s dalekými obzory příležitostí, neoddělitelně propojenými srdci, nekonečným potenciálem pro lidský rozvoj. Za čtyřmi zdmi, mezi nimiž jsme strávili několik týdnů, šumí oceán, který čeká na objevy a průlomy. Společné objevy. Společné průlomy.
My se jen učíme žít ve vzájemné rovnováze s Přírodou a mezi sebou navzájem. A toto studium již začalo. Měníme se, aniž bychom o tom věděli. Koronavirus byl jako aktualizační program instalován do společného počítače, lidstva, a začal v něm pracovat.
A protože se navracíme z našich domovů do venkovního světa, musíme to dělat s ohledem na budoucnost a ne na minulost. Zpět do trvalé krize nás táhne nemocný egoismus, nikoli zdravý rozum. Za námi je slepá ulička. A před námi je transformace: od této chvíle už není důležité, aby se člověk nenakazil sám, ale také aby neinfikoval ostatní. Nakazit nejen virem - ale i touhou po minulosti. Právě vzájemná péče nás ochrání před nemocemi. A přesně tak se rozvíjí společná imunita.
Alternativa je děsivá. Konkurence, která je běžná mezi lidmi, společnostmi, zeměmi nás stahuje na dno, avšak v těchto konfliktech nebudou vítězové. Poté, co lidstvo upadlo do hospodářského a ideologického sporu, dostalo se na šikmou plochu neřešitelných globálních rozporů - skrze otřesy rovnou do světové války.
Nebo bude růst. Koneckonců, království z karet se stejně rozpadne. Před našima očima ztrácí sílu, soudržnost, vliv. V konečném výsledku z něj zůstane pouze kostra naléhavých potřeb, na které budeme muset vytvořit nový sociální systém - stejný pro každého, pečující, spravedlivý, vyvážený. Jak? Právě o tom musíme přemýšlet již nyní.
Naše dobrá budoucnost - spočívá ve společné péči jednoho o druhého, v sociální odpovědnosti, ve společných zájmech. Společnost by se měla stát silnou rodinou, která si každého váží, miluje ho a činí šťastným. Ne, ne jako v Orwellovi - ale doopravdy. Příroda nás k tomu neustále vede. "Musíme se učit," říká, "musíme se sblížit, domluvit, povznést se nad sebe k jednotě. Pomáhat si navzájem. Spoluprožívat. Milovat. “
Neberte to jako kázání nebo moralizování. Přírodu nezbožšťuji, ona je prostě něco víc, než jsme si dosud mysleli. A nyní člověku záměrně udělila „korunu“, aby ukázala, nakolik on roli její „koruny” neodpovídá. Bez jakýchkoli revolucí, bez Lenina na obrněném vozu svrhla „neotřesitelné“ základy a otevřela nám oči: veškerá nerovnováha je zakořeněna v našich zkažených vztazích, všechny potíže pramení z nesprávného vztahu mezi námi, všechna naše umělá omezení a protiváhy přestanou fungovat.
Co dál? Dnes potřebujeme restartovat celou sociální platformu tak, abychom ji uvedli do souladu s Přírodou. Vždyť ve skutečnosti jsou ekologie společnosti a ekologie životního prostředí skutečně dvě strany téže mince, jeden „operační systém“, integrální a komplexní.
Předpokládám, že v blízké budoucnosti začneme tato poselství „absorbovat“, smíříme se s nimi a při-jmeme je. Náš vlak se přesune na jinou kolej, náš světonázor mění svou perspektivu, náš pohled bude přesměrován. Ne dočasně - navždy. A čím dříve si to uvědomíme, pochopíme tyto změny, tím snazší pro nás bude budování nových sociálních a pracovních vztahů, nová ekonomika, nový přístup ke vzdělávání, nový život.
Hlavní - je jít v souladu s Přírodou, ne se jí slepě podřizovat, ale vědomě, s vědomím cíle studovat její zákony. Toto už je stupeň Člověka, a ne spotřebitele, který ve svém volném čase filozofuje. Člověka, ne dogmatika, kterému je vše jednou provždy jasné. Člověka, a ne toho škůdce, blízkého té existenci, do které mnohé uvrhnul předchozí způsob života.
Pokud my sami nebudeme souhlasit s návratem do minulosti, Příroda nám s radostí otevře dveře do budoucnosti.
Další články autora |