Příroda nás chrání a vychovává

Příroda nás chrání, vytváří utajení, to znamená, že se naše působení na přírodu projevuje pouze v míře našeho vnitřního vývoje. 

Jako milosrdný soudce, který při stanovení trestu bere v úvahu nejen samotné provinění, ale také naše schopnosti chápání a uvědomění.

Příroda jako by převáděla naše negativní účinky přes filtr a postupně je oslabovala o miliardu krát. V důsledku toho máme na přírodu jen velmi malý vliv a jen v určité formě – a to pouze kvůli tomu, abychom se mohli poučit a pochopit, že na ni skutečně působíme.

Především je člověk povinen v přírodě zaujmout integrální účast na lidské úrovni, to znamená ve vztahu k vlastnímu druhu, přičemž každý musí pochopit, že všichni jsme jedno tělo. Člověk je povinen se postarat o svou nápravu a přestat doufat, že mu pomůže ochrana přírody, ekologie: neživotného, rostlinného a živočišného světa. To je základní bod.

Ani recyklace veškerého odpadu a jeho opětovné zpracování, dokonce ani vyčištění Atlantského oceánu od odpadu nám přírodu zachránit nepomůže. Integrální vztah člověka k přírodě se odráží na úrovni myšlenek a tužeb – v tom se projevuje naše hlavní působení na přírodu.

V přírodě platí zákon všeobecného integrovaného vztahu, vždyť příroda je Stvořitel! Když vlk zabije ovci a pozře ji, činí tak z příkazu přírody, která ho vede k tomu, aby zabíjel nemocné jedince. Pokud budou vyhubeni všichni vlci v lese, pak onemocní všechna zvířata a les vymře. V přírodě každý žije pro druhé. Instinktivně, aniž by o tom věděl. Vlk neví, že žije proto, aby požíral nemocná zvířata.

Ale lidé nežijí proto, aby se vzájemně pojídali. Vzájemně si škodí kvůli svému egoismu. Namísto „ochrany“ přírody na fyzické úrovni se musíme poučit z jejího intuitivního správného spojení, ve kterém se nacházejí všechny části přírody a založit lidskou společnost na stejných zákonech. To, co živočichové vykonávají fyzickými činy, musíme zkoumat a vykonávat na duchovní úrovni.

Myšlenky a touhy lidí se promítají do nižší úrovně jako aplikace do neživého, rostlinného a živočišného světa. Proto musíme vybudovat lidskou společnost v integrální formě a zacházet s přírodou jako se společným systémem, jehož jsme součástí.

Člověku se nerovnováha v přírodě ukazuje proto, aby přivedl do rovnováhy sám sebe. A pak tuto rovnováhu aplikuje na přírodu a uvidí, že se vše navrací do rovnováhy. Pokud se člověk napraví, Země se změní na zahradu Eden, na dokonalý systém.