Portrét pravého muže

Známý psycholog zveřejnil výčet deseti znaků pravého neboli dokonalého muže. Cením si psychologie, proto se možnost porovnat její současné představy o pravém muži s tím, jak ho vidí věda kabala, ukázala o to zajímavější.

V hebrejštině pojem muž úzce souvisí s překonáním. Není náhodou, že tato slova mají stejný kořen, a také není náhodou, že je jejich vzájemný vztah vcelku v souladu s naší logikou. Nuance jsou však natolik významné, že mohou změnit psychologický portrét k nepoznání.

Pojďme se tedy podívat, koho lze považovat za pravého muže.

1. Spoléhá jen sám na sebe.

Muž, který spoléhá jen sám na sebe, je vskutku nešťastný. Pokud vede své stádo po prérii, pak samozřejmě nešťastný není. Ale pokud žije ve společnosti 21. století, kde je obklopen jinými lidmi, pak ať je to kdokoli, musí se v něčem spoléhat na ostatní, v něčem jim důvěřovat, opírat se o jejich podporu a pomoc. Spoléhání se pouze na sebe je jistá cesta k morálnímu bankrotu. Pravý muž je obklopen spoustou opravdových přátel.

2. Je soběstačný.

Soběstačný ve skutečnosti může být pouze hlupák. Co se skrývá za tímto pojmem? Já jsem já a nic od sebe nepožaduji? Jsem chytrý, úspěšný, sebevědomý? Jsem perfektní, ideální? Nebo i když nejsem úplně perfektní, stejně se nepotřebuji zdokonalovat?

Když člověk absolutně věří sám v sebe a ve své chápání světa, přestane růst a rozvíjet se. Skutečný muž není spokojen sám se sebou; stále od sebe vyžaduje více.

3. Je nezávislý.

Žádná osobní nezávislost není. Vůbec žádná. Člověk je závislý na svých vrozených vlastnostech, na výchově, na prostředí, na společnosti jako celku, na stavu země a světa, na přírodě a na jejích zákonech. Ti, kteří nejsou připraveni si to přiznat, jsou nejvíce náchylní k ovlivnění a hrdě se podřizují okolnostem s hloupým úsměvem na rtech.

A naopak, čím více člověk roste, tím více je na všech závislý. Skutečný muž chápe svou závislost, a právě díky ní nachází cestu ke svobodě.

4. Nežádá o pomoc.

Což svědčí o jeho, řekněme, úzkoprsosti a nesoudnosti. Člověk ignoruje svou slabost nebo ji nedokáže správně zhodnotit, a v důsledku toho raději nepožádá o pomoc. Přestože požádat o pomoc vůbec není špatné ani ostudné. Někdy pomáháš ty, jindy pomáhají tobě. Pravý muž umí pomoc jak nabídnout, tak i přijmout.

5. Nedělá kompromisy.

Tento přístup vždy vedl k fatálním výsledkům: buď byl člověk sám zabit, nebo zabíjel on. Kompromisy jsou nutné, vždyť právě jejich prostřednictvím nacházíme správné závěry, dospíváme k širšímu pohledu, k úplnějšímu obrazu. Správná rozhodnutí jsou vždy někde uprostřed mezi nesmiřitelnými extrémy.

Kompromisy vůbec neznamenají konformismus nebo kapitulaci. Umožňují najít společný jazyk, dosahovat svého bez krveprolití, učit se vzájemnému porozumění, spolupráci. Celá příroda se skládá z pozitivního a negativního a žije mezi nimi v kompromisech.

Skutečný muž přistupuje na kompromis, aby uchránil to, co je mu drahé.

6. Nesrovnává se.

Toto je třeba správně pochopit. Pokud se nebudu srovnávat s ostatními, jak porostu? Jaký podnět mě přiměje povznést se nad sebou, jakým jsem v současnosti? Mohu se podívat na své včera, avšak vždy tu existuje nebezpečí, že mi tam bude všechno v podstatě vyhovovat. Potřebuji závidět ostatním – potřebuji dobrou, bílou závist, která mě bude podněcovat k růstu. Pravý muž se nebojí srovnávat sám sebe dokonce ani tehdy, když srovnání právě není v jeho prospěch, a toto srovnání správně realizuje.

7. Přijímá sám sebe takového, jaký je.

Pouze matka přijímá své dítě takové, jaké je. Já sám musím vidět, jaký jsem, ale ne vždy to přijímat. Koneckonců je tu také to já, kterým se závazně musím stát. To já, které je lepší, je nade mnou současným. Pokud sám sebe pouze přijímám, pak se zastavím, odříkám se dialektiky vývoje. Opravdový muž se nespokojí s tím, jakým je.

8. Neběhá za ženami.

Ale to nezávisí na člověku. S tím se rodí. Někteří žijí pokojně v rodině, aniž by potřebovali ještě něco jiného. Druzí by bez řady koníčků přišli o rozum. Tady nic nezměníš. Navíc se tato vlastnost, i když se projevuje v sexuálních vztazích, ve skutečnosti týká základních hnacích sil a je založena na úrovni

„firmwaru“. Takže jsou někteří nuceni „si zaběhat“, někteří musejí kráčet trnitou cestou, ale ve výsledku jsou vždy vedeni k pozitivu.

9. Unikne krizi středního věku nebo ji přežije s nejmenšími ztrátami.

Řeknu to takto: střední věk je neurčitý pojem. Dívám se na svůj život a snažím se v něm najít nějaký smysl, nějaké to zrno. Poprvé se to může stát ve věku šesti let, ale v tuto chvíli jsou odpovědi ještě daleko. A pokud se tato otázka vynoří znovu, zbavíme se jí náhražkami pravých významů, nebo ji vytěsníme do vzdálené schránky vědomí. Přežít krizi středního věku s nejmenšími ztrátami znamená vnitřně dát souhlas, usmířit se a plout dále s proudem, který nás nese do posledního přístavu.

Pravý muž se neupokojí a prožívá „krizi středního věku“ neustále – krizi významů, která vyžaduje, aby člověk prováděl bilanci, co již splnil a co ještě ne. Chápe, že je před ním ještě mnoho, mnoho skutků, bez nichž by tohoto „středního věku“ nedosáhl.

10. Je pevně přesvědčen, že žena je stejný člověk jako on, jenom lepší.

Souhlasím. Žena se nepodřídí tak snadno jako muž. Muži mají často zakryty oči „sukněmi“ – žena však nemá oči zakryty „kalhotami“. Muž se nechá unést, ztratí hlavu, zblázní se a to je jeho slabost. Žena je v tomto přirozená a silná. A když už hovoříme o psychologii: všechno, co muž dělá, konec konců dělá pro ženu.

Z hlediska přírody samozřejmě není nikdo lepší: ani ženy, ani muži. Jsme různí a jsme povoláni k tomu, abychom sloučili, spojili naše původní vlastnosti. To je však samostatná otázka. Proto se vyjádřím prostě: pravý muž se k ženě chová citlivě, vidí v ní rovnocenného partnera v růstu a v sebezdokonalování.

11. A na závěr pár vět již ode mne osobně: muž musí překonávat sám sebe. Muž by měl být vnitřně připraven vidět svou nedokonalost, ne kvůli masochismu, ale proto, aby se stal lepším. Cesta muže je neustálá obnova, neustálé pozvedávání se nad sebou právě prostřednictvím uvědomění si vlastních nedostatků. A jak je možné se nad sebou skutečně pozvedávat – to vysvětluje věda kabala.

A co se týče psychologů – ne, nepřu se s nimi. Jen trochu více objasňuji vlastnosti, o kterých hovoří.