Mezinárodní olympijský výbor na svých internetových stránkách píše, že olympijské příměří bylo uzavřeno ve starověkém Řecku podpisem smlouvy mezi třemi řeckými městskými státy - Elis, Pisa a Sparta -
a mělo umožnit bezpečnou účast na olympijských hrách všem sportovcům i divákům, kteří jinak byli v neustálém vzájemném konfliktu. Dnešní tři velmoci - USA, Čína a Rusko - se chovají přesně opačně a využívají olympijské hry jako jeviště pro politický boj, čímž pouze zvyšují nepřátelství. A co hůř, navzdory rezoluci Valného shromáždění OSN z 25. října 1993 o dodržování olympijského příměří se zbytek světa staví na stranu sváru.
I bez oficiálního bojkotu, jako v případě letošních zimních olympijských her, sváry stále zuří a sportovci na to doplácejí. Jsou dopováni, trpí častými zraněními a jsou často verbálně, fyzicky a dokonce i sexuálně zneužíváni svými trenéry. I diváci jsou postaveni proti sobě ve jménu národní hrdosti, což je přesný opak ducha jednoty, který by měl na olympijských hrách panovat.
V ideálním případě se hry snaží vybudovat „mírumilovný a lepší svět výchovou mládeže prostřednictvím sportu provozovaného bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, který vyžaduje vzájemné porozumění založené na smyslu přátelství, solidaritě a fair play“. Dnešní olympijské „hry“ nemohou být tomuto smyslu vzdálenější.
Soutěžení je skvělé, pokud nás motivuje ke zdokonalování sebe sama. Ale nejde o sebezdokonalování, když jsme připraveni se navzájem zabít jen proto, že jeden člověk skočil dál. A k tomu problematika definování pohlaví v ženských sportech? Celé pojetí sportu se stalo tak sebestředným a pokřiveným, že ztratilo své opodstatnění.
Z tohoto důvodu bych tyto soutěže zrušil úplně. Pokud do her vnášíme boj a sváry, místo abychom je využili k jejich ukončení a podpoře míru a jednoty, pak nemá smysl je vůbec pořádat.
Měli bychom soutěžit o to, kdo světu nejvíce pomůže, a ne o to, kdo nejvíce vykořisťuje a zneužívá ostatní. Jsou toto hodnoty, které chceme předat našim dětem? Chceme, aby z nich vyrostli takoví lidé? Pokud chceme, aby žily ve světě, kde mohou důvěřovat druhým a mít přátele, s nimiž se mohou stýkat, musíme se alespoň pokusit dát jim příklad jednoty a vzájemné ohleduplnosti. Poté bychom je měli povzbuzovat, aby šly v našich stopách. Pokud však olympijské hry nepodporují ducha jednoty, neměli bychom je pořádat.
