Co se můžeme naučit z černých děr, z kterých vznikají hvězdy?

Je známo, že černé díry pohlcují vše, co se nachází v jejich gravitačním poli. Pomocí nejsilnějšího Hubbleova teleskopu astronomové objevili černou díru, kterou popisují jako matku rodící množství různorodých hvězd.

Funguje to tak, že černá díra do sebe nasává oblaka plynu. Tato oblaka plynu se pak zahřejí na určitou teplotu, spojí se s proudy plazmy a tím vznikne mateřská školka budoucích hvězd.

Tento příklad černé díry, která rodí hvězdy, ukazuje, že existuje jasný přechod od tmy ke světlu – dosažení bodu naplnění, kdy už nedokáže dále více pohlcovat a musí všechno vypudit. Je to určitý druh pulsace v praxi.

Když tento příklad černé díry rodící hvězdy přirovnáme k našemu vlastnímu životu, uvidíme, že i my v sobě máme vlastnosti černé díry. Naše egoistická sebestředná povaha chce neustále do sebe pohlcovat a spotřebovávat.

Jak naše egoistická povaha neustále roste, tj. jak se tato černá díra v nás v průběhu lidského vývoje rozšiřuje, dospějeme nakonec k rozhodujícímu momentu, kdy si uvědomíme, že musíme změnit svou přirozenou podstatu z konzumní na dávající.

Tak jako hvězda zrozená z černé díry, i my můžeme zrodit něco podobného jako je světlo, změníme-li sami sebe.

Jak se tedy můžeme proměnit a zrodit tuto novou vlastnost?

Nejprve si musíme uvědomit, že černé díry jsou základem přírody – obrovská egoistická síla, která vše vtahuje do sebe jako vakuum. Potom potřebujeme dospět k pochopení, jak se můžeme osvobodit z této černé díry, která je podstatou našeho bytí.

Toto poznání, že základem naší přirozenosti je černá díra, která jen pohlcuje, vše do sebe vtahuje a nemá žádnou budoucnost, je bolestné. Černé díry v nás jsou velké egoistické prázdnoty, které se snažíme zaplnit, a které nikdy nemůžeme naplnit, protože vždy, když tuto prázdnotu určitým způsobem naplníme, potěšení se rozplyne.

Když zjistíme, že naše egoistická přirozenost je čistá černá díra, zdroj a počátek veškerých černých děr na všech úrovních přírody, pak můžeme začít hledat, jak tuto přirozenost napravit.

To je akt duchovního zrození, tzn. obrácení z touhy přijímat na touhu dávat.

Lidstvo se již nachází v takové etapě procesu, kdy si začíná uvědomovat zlo a nedostatky své egoistické přirozenosti. Toto stádium vede k tomu, aby lidstvo toužilo po opačném směru, po směru dávání. Jinými slovy, vyvíjíme se směrem k úplnému uvědomění si nesprávnosti života výlučně pro vlastní prospěch a v takovém okamžiku se v nás probudí upřímná touha změnit naši egoistickou povahu na její altruistický opak.