Nežili jsme, jenom jsme si hráli na život

Před koronavirem bylo běžné cestovat, chodit do restaurací a nakupovat v nákupních centrech. Přinášelo nám to uspokojení, naplňovalo to náš život smyslem. Ale koronavirus všechno změnil.

Čím se bude člověk naplňovat v novém světě, do kterého dnes vstupujeme?

Jsme jako děti, které najednou vyrostly. Dokud jsou děti malé, chodí se s nimi na procházky, na dětská hřiště, na kolotoče. Ale potom děti vyrostou a musí se začít učit. A když se stanou dospělými, musí se připravit na povolání, najít si práci, přijmout různé povinnosti.

Život není mateřská škola. A i když nám v dětství bylo dobře a rádi bychom se tam vrátili, už to pro nás není. Souhlasili byste s tím, že se vrátíte do mateřské školky a budete si tam hrát jako dítě?
Lidstvo nyní prochází specifickou etapou zrání, která se týká mužů, žen i dětí, a není to pro nás snadné. Budeme si muset uvědomit, že je třeba se životem zacházet jinak.

Vzpomínám si, jak těžké to pro mě bylo, když skončilo mé bezstarostné dětství a rodiče, kteří mě dříve hýčkali, na mě najednou začali mít požadavky, nutili mě studovat, vyžadovali, abych se o sebe začal starat sám. Nemohl jsem pochopit, proč náhle došlo k takové změně.

Bylo to pro mě těžké období, dokud jsem si neuvědomil, že život je rozdělen na dvě poloviny. V první polovině jsi dítě a o všechno se stará otec a matka. A ve druhé polovině života se stáváš dospělým a musíš se o sebe postarat sám, otec a matka za tebe už nemohou všechno dělat.

A právě to se nyní děje s lidstvem, které bylo dříve rozmazlováno přírodou. Teď se však musíme stát dospělými. A tato zralost nespočívá v otevírání dalších podniků, jako tomu bylo před virem, v cestování po světě, vysedávání po restauracích a barech, v užívání si života. Toto období jsme již završili a od nynějška na nás příroda bude mít požadavky jako na dospělé lidi.

A jako dospělí musíme vědět, proč žijeme, jaký je cíl našeho života, kam nás vede. Už nemůžeme být bezstarostnými dětmi, ale musíme otevřít oči a spatřit, že je před námi seriózní život, který od nás vyžaduje seriózní přístup.

Musíme ze sebe udělat nové lidi žijící v novém světě. A tento svět se už před námi objevuje, jen si ho nechceme všimnout a stále si hrajeme jako ve školce.

V novém světě získáme naplnění pouze na základě pochopení smyslu života. Zatím jsme se jen bavili jako malé děti, hráli jsme si s hračkami, míčky, stavěli hrady na pískovišti a ničili je, hráli jsme si mezi sebou na válku. A najednou nastala nová etapa, kdy se od nás vyžaduje, abychom zaujali seriózní postoj k životu.

Až dosud jsme nežili, jen jsme si na život hráli. Postavili jsme si umělý svět a hráli jsme si uvnitř sféry, kterou jsme si vytvořili. Kdyby se někdo podíval na Zemi z vesmíru, vůbec by neporozuměl tomu, čím se lidé zabývají, proč se tolik honí, k čemu je to dobré?

Je třeba se naučit žít novým způsobem. I já jsem kdysi chtěl dál žít jako dítě, aby se o mě starali moji rodiče. Ale oni nesouhlasili, už se o mne starat nemohli, protože si uvědomili, že jsem dospěl. Proto se ode mě postupně vzdalovali a snižovali svou pozornost a péči. Mohli mi v něčem trochu pomoci z dálky, ale pokaždé méně a méně, a proto jsem byl nucen dospět.

Nyní tedy musíme pochopit, jak naladit svůj život a v jaké formě je třeba žít, jakého cíle dosáhnout, abychom si přestali hrát na různé vykonstruované nesmysly a začali budovat život, který má smysl z hlediska přírody.

Kvůli tomu musíme odhalit přírodu a pochopit, co se s námi děje a co je třeba udělat, abychom byli dospělí podle programu založeného v přírodě, který byl zatím pro nás nedosažitelný.

Žít znamená rozumět životu, cítit, chápat jeho podstatu a cíl, a ještě na tomto světě zakusit vyšší, vesmírný smysl života, zahrnující celý vesmír, celou přírodu. Vidíme, že v přírodě má všechno smysl, cíl a bezcílně plyne pouze náš vlastní život. Právě v tomto také spočívá naše práce: odhalit smysl života, jeho podstatu, cíl a začít jej realizovat. Toto je úkol, který před nás staví příroda.