Na egoismu není nic špatného (je-li použit správně)

Když mluvíme o tom, že egoismus je zhoubou naší generace, musíme pochopit, co to znamená. Koneckonců, kde bychom bez něho byli? Neměli bychom průmysl, moderní medicínu ani sdělovací prostředky.

Nebyli bychom schopni cestovat, objevovat nebo vést příjemný a snadný život ve srovnání s našimi předky. Ego navíc není výtvorem člověka; je jeho vlastní přirozeností. Když tedy přijímáme naše vlastnosti, jak bychom mohli odsoudit ego, se kterým jsme byli přirozeně stvořeni?

Dnes je Amerika, která pěstovala kulturu ega více než kterákoli jiná země, šokována z hrozby tlaku přírody. Ale naštěstí není třeba trpět. Pokud pochopíme, že není zapotřebí naše ega potlačovat, nýbrž je jednoduše správně používat, dělit se s ostatními a posilovat naše společenství, budeme se také vyvíjet, a to tak, že svůj život prožijeme v bezpečí a naše vědomí bude zahrnovat celé lidstvo a celou realitu.

Problém nespočívá v egu, ale v tom, jak moc a kdy ego používáme. V jistém smyslu je ego všude. Je to to, co se stará o tvar atomů a nedovolí jim, aby se rozpadly. Nicméně aby došlo k vývoji atomů, „vzdají se“ výlučnosti k jednomu nebo více elektronům a „sdílejí“ je s jinými atomy, aby mohly vytvořit molekuly, což je další fáze jejich evoluce. Stejně se i molekuly „vzdají“ části své výlučnosti a „sdílejí“ své části s jinými molekulami, čímž vytvářejí molekulární struktury, ze kterých se nakonec stanou buňky, které se začnou dělit a množit, a než se nadějete, máte život.

Jinými slovy, život se skládá ze „sobeckých“ elementů, které se „vzdávají“ výlučnosti svých částí a sdílejí je s ostatními prvky. Atomy, molekuly a buňky tím však nezničí samy sebe; právě naopak, to zaručuje jejich přežití, protože nyní je jejich existence životně důležitá pro někoho kromě jich samotných. Navíc tím, že se podílejí na vývoji komplexního systému, se samy vyvíjejí. Celý svět se řídí stejným evolučním principem, takto vznikl náš vesmír, jehož součástí je i lidstvo.

I my podléháme stejným zákonům vývoje. Společensky jsme se vyvinuli z klanů do větších vesnic, z vesnic do měst, z měst do krajů, z krajů do států a nyní se svět stal globální vesnicí. Ale zatímco se vyvíjely naše společnosti, naše duše zůstaly zanedbané; nyní je tedy řada na nich. Jsou posledním prvkem na světě, který vývojem nebyl zasažen. Nyní se musí rozvíjet naše duše.

Nacházíme se na úsvitu éry, kdy se naučíme vzdávat se částí sebe samých a sdílet je s ostatními, abychom vytvořili skutečné pouto. Staneme se jednou entitou nejen jako společenství jednotlivců, ale lidé také budou všechny ostatní pociťovat jako součást sebe samých. Je to úroveň spojení, kterou jsme nikdy nezažili. Naše ega se na ni bojí i jen pomyslet, protože to bude jejich konec.

Jediné, co stojí v cestě do této konečné fáze evoluce, je naše ego. Nechce se ničeho vzdát bez ohledu na cenu. Stejně jako je rakovina ochotna spolu se svým hostitelem raději zemřít, než se podělit. Příroda se však stejně nepřestane nadále vyvíjet, dokud nepřivede celou realitu na nejvyšší stupeň vývoje, kde se všechny části navzájem jak sdílejí, tak i podporují, a tím rozšiřují své vědomí tak, aby zahrnovalo celý systém existence.

Ti, kdo se tomuto procesu postaví, budou na cestě trpět, nakonec ho však také dosáhnou. Dnes Amerika, která pěstovala kulturu ega více než kterákoli jiná země, váhá s hrozbou tlaku přírody. Ale naštěstí není třeba trpět. Pokud pochopíme, že není zapotřebí naše ega potlačovat, nýbrž je jednoduše správně používat, dělit se s ostatními a posilovat naše společenství, budeme se také vyvíjet, a to tak, že svůj život prožijeme v bezpečí a naše vědomí bude zahrnovat celé lidstvo a celou realitu.