Tento článek je staršího data, ale vzhledem k tomu, že ti, kterým nejméně věříme, tedy politici, budou rozhodovat o dalším osudu těch prcků, kteří nikoho nemají, rád bych, aby měli nás všechny.
Abychom je ubránili před těmi, kteří hledají jen hlasy a svůj prospěch bez ohledu na zájem těch o něž se rozhoduje a kteří se samy bránit nemohou, kteří nemohou říct co oni chtějí. Rozhodnutí politiků je může poznamenat na celý život. Nebudte lhostejní, brante je.
Nenávist je jedna z nejhorších vlastností člověka, at už se projevuje jakkoliv, kdykoliv, kdekoliv a proti komukoliv. Tomu bych rozuměl. Jenže druhá strana by si měla uvědomit, že nemůže mít všechno a za každou cenu. Měla by zde být hranice, kam až lze jít, co už ohrožuje práva, zájmy a svobodný život druhých.
At už se to komukoliv líbí či ne, homosexualita, chápána většinou, je negativní prvek společnosti. Je vrozená? Nevím. Cetl jsem už názory fundovaných odborníků pro i proti. Ale ten fakt, že i když připustíme, že opravdu vrozená je, nic nemění na tom, že musíme zvážit, jaká jsou opravdu práva lidí, tímto způsobem postižených. I když se někoho dotkne, řeknu-li, že jejich stav je nenormální, nemohu jinak, podle mě je nenormální vše, co vybočuje z normálu. Tedy fakt, že se narodili jako homosexuálové, což není jejich vina, chápu, ale nemohou z toho těžit výhody, které by postihovaly druhé. Nepovažuji to za omluvu, která by je zvýhodnovala tak dalece, že by se jim muselo ve všem uhnout. Prostě musí se snažit držet svůj stav v určitých mezích. Vezměte si například lidi, kteří se narodí s vyšším stupněm agresivity. Taky to není jejich vina, ale nemohou po společnosti žádat, aby to tolerovala, ale musí se snažit tento nedostatek kontrolovat, držet ho na uzdě, aby nebyli nebezpeční svým spoluobčanům. Jinak by takový člověk mohl mlátit druhé, vraždit, prostě by používal fakt, že se agresivní narodil jako výmluvu.
Rád bych začal tím, co mě nejvíc trápí. A to je zájem a právo dítěte. Jsou zde snahy, rozhodovat o něm. Takové odložené, nechtěné nemluvně, nemůže říct, zda by volilo blahobyt s dvěma tatínky, či zda je mu to protivné, proti jeho přirozenosti. Nedávno jsem seděl s několika přáteli a byla řeč o tom, zda homosexuálům dát právo k adopci těchto dětí, či ne. Jeden můj přítel, který toto právo hájí, se mě zeptal - není pro toto dítě lepší žít v blahobytu v rodině homosexuálů, než žít v nedostatku? Odpověděl jsem mu, že předně pro slovo rodina mám odlišnou představu. A pak, že to, že by žilo se dvěma tatínky v blahobytu spokojeněji, říkáš ty. Jak víš, co by volilo dítě. I ono se narodilo tak, že má některé věci vrozené. A ted si predstav, že bys to byl ty. Pokud jde o mě, bylo by pro mne krajně nepříjemné, jakým způsobem provádějí sex, prostě byl by pro mne tento sex dvou mužů přímo odporný. A ted by to dělali moji dva tatínci. A jak na takové dítě musí působit, když přijde do školy mezi ostatní děti. Dovedeš si představit, jak trpí. Jak chceš zabránit tomu, aby se mu nesmály. Jistě, učitel je může potrestat, ale pomůže to? Není jednodušší, když se této situaci předem zabrání. Zájem dítěte musí být prvořadý. Ale ne jenom materiální, ale je nutné přihlížet k tomu, co to dítě cítí, jaké se narodilo. I když nikoho, kdo by se ho mohl zastat nemá, nelze s ním zacházet jako s věcí která pod záminkou blahobytu bude naplnovat touhy druhých.
I kdyby to ze strany homosexuálního páru byla čistá láska k dítěti, nemáme jistotu, že to bude i obráceně. Dítě vyrůstající v nenormálním prostředí, může duševně trpět. Prostě oni by měli pochopit, že jejich sex může dítě narušit. Už jenom proto, že mají děti rádi, musí se smířit s tím, že jejich touha je nesplnitelná mohou dítěti ublížit. Musí si to prostě odpustit. Vemte to tak. Byl jste někdy opravdu zamilován, byl jste pro svou lásku ochotný udělat všechno a měl jste možnost zajistit ji opravdu bezstarostný život v blahobytu ? A stalo se, že vás přesto nevyslyšela, že vás odmítla. Bez ohledu na bohatství vás prostě nechtěla. A díky bohu, neexistuje zatím žádný zákon, který by ji, "v zájmu jejího dobra", přinutil žít s tebou. I když k někomu cítíš sympatie a náklonnost, seš zamilován, musíš mít její souhlas, musí to být láska oboustranná. Jinak to není láska ale jen docela obyčejné chtění.
Děti nám věří a když vidí všude kolem tu propagandu, kterou společnost homosexuálům umožnuje, jsou zmatené. Jsem pro to, aby tady byla pro homosexuály maximální tolerace, prosím, tolerace ano, propagace ne. Co s matkou, která své děti miluje a chce je takové, jaké je porodila. Co když jim vysvětlí, že to není hezké, že nechce, aby její děti něco takového dělaly. Ze to jsou lidé svým způsobem nemocní, a že ona je chce zdravé, takové, jaké ji je panbůh dal. Chce aby i ony mohly mít děti, aby byly štastné. Měla by za to, že brání svůj pohled na věc být potrestána? Ona je přece nenavádí k nenávisti, ona je chce jen uchránit od špatného vlivu. Bráníme reklamám na alkohol a kouření, ale nebráníme naše děti před propagováním homosexuality.
Rodíme se s různými sklony. Jde o to potlačit v sobě to negativní a snažit se pracovat na tom pozitivním.Už tak to člověk nemá lehké a ted, ty, co se nemohou bránit chceme ještě deformovat zákony? Tyto řádky nepíši ze zášti vůči homosexuálům, ty píši na obranu proti těm, kteří chtějí něco, co jim nenáleží. Pamatuji si, jak velká bojovnice za práva homosexuálů, v době kdy byla na vrcholu, obtěžovala některé mladé hráčky, které absolutně neměly zájem, Rodiče si stežovaly, ale svaz, protože šlo o špičkovou a bohatou hráčku zavíral oči. Teprve až se vše dostalo do tisku, Navrátilová přestala. Je správné, že bojovala za své, ale je neakceptovatelné, aby překročila hranici a omezovala svobodu druhých.
Chtěl bych jen říct, že musíme bránit ty děti, které nikoho nemají a nemohou se bránit. Osud těchto dětí bez rodičů nám nesmí být lhostejný. Zlepšeme úroven děcáků, prostě pomožme jim jinak. Dávat je do "rodin" homosexuálů správná cesta není. Až vyrostou, prosím. Můžou se rozhodnout jakou cestu si zvolí. Pak je to už jen a jen jejich věc.
