S velkou prdelí se sportovat nedá.

  Co nám zbylo z „naší sportovní velmocí?" Nebýt oštěpařky Špotákové a rychlobruslařky Sáblíkové, tak se ve sportovním světě o nějaké  České republice nic neví.

Chcete li vidět „horor", pusťte si televizní přenos utkání „Gambrinus ligy" a nebo naší fotbalové reprezentace v zahraničí. Jejich poslední vystoupení na turnaji v Dubaji, by se mělo nazvat  „prdelatí versus lehkonozí". Soupeř našich „reprezentantů", se jevil jako vyzrálé mužstvo, které vyzvalo k přátelskému utkání „prdelaté řezníky"!

Základ sportu je v mládeži, o který by se měl v první řadě starat stát (od toho je SAZKA, říkají). Skutečnost? Na větších sídlištích nebo menších městech se stavějí „dětská hřiště" Dobrý „džob" pro dodavatele prolézaček, skluzavek, lanových mostů, ale jaké je zde sportovní vyžití? Možná, že se sem tam objeví betonový stůl na  „ping - pong". Typický plácek na malou kopanou, nebo na jiný kolektivní sport nenajdete. Jestlipak by dnešní kluci uměli hrát  kopanou „s tenisákem" a to nemluvím o „hlavičkové". Dříve, když se ještě v Praze chodilo koupat do Vltavy, bylo na březích spoustu plácků na volejbal nebo na „fotbal - mazalku, hraný bosýma nohama, s pravidly - sejmi ho, jak umíš"! „Sokolovny", ani za doby sjednocené tělovýchovy" nezeli prázdnotou, jako nyní. Samozřejmostí byli závody v gymnastice, dvakrát do roka. Všechny sporty měli vždy dost diváků a samozřejmě i sportovců. Na fotbalové zápasy se chodilo „fandit" svému mužstvu. (Po „hubě" si dávali, až v hospodě po „zapitém vítězství) Dříve ve sportu o finanční odměně, nebyla nikdy řeč.

Mládež se pro atletiku a gymnastiku vybírala ve škole a ostatní kolektivní sporty, hlavně fotbal na „pláckách", již v raném věku „žáčků". Pokud byl kluk nebo holka zařazeni do některého sportovního klubu, byl na to vždy patřičně hrdý. Přírodní podmínky byly dříve pro sportovní vyžití lepší, v Praze v zimních měsících zamrzala Vltava, po které se dalo bruslit z Modřan až k Jiráskovému mostu. Každý rok byl mezi Železničním a Palackého mostem upraven ledový ovál, pro rychlobruslaře a všude byly„ plácky na hokej"-základny naší slávy. Všude, ve velkých i malých městech a na vesnicích, byl sport samozřejmostí a oplýval zdravou rivalitou

Dnes, do našeho sportovního života zasáhla vyspělá technika a největší zkáza „peníze". Kde jsou doby „dobrovolníků" kteří vychovávali mládež v lásce ke sportu. Až přestanou vévodit sportovním svazům „placení" funkcionáři a o „nominacích" nebudou rozhodovat sponzoři, a stát povede znovu mládež ke zdravému sportovnímu soutěžení, pak snad „obezita" zmizí z našeho života!