Pohádka od Mechového potoka

  Bylo nebylo údolí, které se nazývalo “Zázračné od Mechového potoka“, který rozděloval krajinu na území zla a dobra. Na straně zla, neobdělaná pole, ruiny vesnických stavení a nebo jenom stopy kde kdysi stály, hromady sutě z portálů kostelíků, opuštěné hroby dávných obyvatel a všude rozmístěné posedy, ze kterých vykukovaly hlavně samopalů, hlídající stezky pašeráků. Podle plotů z ostnatého drátů projíždějí hlídky v terénních vozech. Občas se ozve krákání vran, život se zde zastavil, slavnostní oděv je zelená  uniforma.

 Na protější straně, území dobra pulzuje život, toužebná svoboda, hlahol zvonů z místního kostela svolávající dobré lidi, smích dětí opouštějící školu, spokojené bučení dobytka pasoucího se na lukách, vonících po bylinách. Hlasité halekání sousedů zvoucích se na večerní posezení do místní hospůdky.

Cítím teplo podzimního slunce, které mě uspalo na lavičce u křižovatky turistických cest a uvrhlo mě do vzpomínek dávno minulých.