Nezvykle provoněný večerní vzduch

přinesl sebou nostalgické vzpomínky. Otevřel jsem okno a do pokoje vnikla zvláštní vůně z dob mládí…  

To  jsem jako kluk začínal vnímat blížící se dospělost a zároveň obdivovat nad albem dobu lásky a mládí rodičů a zralost života prarodičů. Z obrázků čišela spokojenost, radost a klid. Vše bylo zdůrazněno na míru šitým oblekem  pánů ve vestičkách s  nezbytným slamáčkem. U dam se nedá popisovat krásu módy, ony samy o sobě v té době byly velice přitažlivé a za některý účes by se i dnes nemusela stydět žádná žena.. Pokud přišla teta se strýcem na návštěvu, byl jsem vždy omámen příjemnou vůní voňavky, kterou používala. Ještě víc jsem se těšil na návštěvu k nim. Bydleli celoročně ve velkém hausbótu ve smíchovském přístavu, což bylo něco neobvyklého a ten vzduch uvnitř, nasycený z nátěru fermeží, tetinou voňavkou a strýcovou vodou po holení.

Tenkrát  byla každá neděle svátkem. Celá rodina se oblékla do svátečního, zvláště dětičky, které byly chloubou a šlo se na špacír.V prvé řadě na hřbitov, poklonit se nebožtíkům, potom na místní špacír plac, pozdravit všechny známé a dozvědět se poslední místní novinky.  V létě se skončilo navečer v zahradní restauraci, kde se z novin rozbalila večeře, většinou krajíček chleba a kousek masa od oběda. Otec s matkou vypili jedno pivo dohromady a my děti jednu malinovku. Pohodovou atmosféru dotvářel harmonikář zpěvem současných šlágru. Večer jsme vzpomínali na  vydařený sváteční den. Lidé dříve žili nějak víc při sobě.

Dnes je tomu pět roků

 kdy jsem dal první blogerský příspěvek na iDNES a zároveň jsem si uvědomil, kolik událostí prošlo kolem mne za dobu mého života. Kolik náš ročník 1935 musel za dobu žití prožít zásadních změn. Jaký pokrok prošel mým životem, když celou válku se u nás doma svítilo petrolejkou, první žárovka se u nás doma rozsvítila rok po válce a dnes si bez internetu nedovedu představit denní spojení s celým světem. Zároveň děkuji blogu idnes, že mohu publikovat některé mé vzpomínky a svoji lásku k přírodě v podobě fotografických obrázků. Nejvíce si vážím Vás  čtenářů, kteří mě slovem i písmem podporujete v mém činění zachovat si čistou mysl až do ….

Váš bloger Láďa