Naše matka měla pět dětí a podnikavého ducha

Skončila válka, rodiče díky malému zahradnictví zůstali jako rodina pohromadě, táta nemusel do Rajchu, ten kdo pracoval v zemědělství byl zbaven povinnosti. Otec, vyučený tesař, jezdil za  války k sedlákům na melouchy, samozřejmě většinou za jídlo a obilí, protože se v té době rodina rozrůstala, přibývalo hladových krků a zároveň i domácích zvířat, včetně kozy a prasete

Díky tomu jsme za války nehladověli a po válce se rodiče začali rozhlížet po něčem větším. Táta vyrůstal v zahradnické rodině a znal od malinka co je dřina a matka měla co dělat, aby udržela  rodinu čítající zatím čtyři děti, v čistotě, pořádku, nakrmené a chod domácnosti byl v pohodě. Ještě v roce 45–46 otec jezdil vydělávat peníze do Stalinových závodů v Litvínově, kde se platilo hlavně za riziko. Začátkem roku 47 jsme se přestěhovali do zahradnického baráčku s přilehlým hektarovým pozemkem.

Zde se ukázala prozíravost a obchodní duch naší matky, pronajali si tři parcely, které dohromady tvořili jeden hektar, sousedili s místním hřbitovem a zahradnický domek stál na strategickém místě přímo u cesty vedoucí kaštanovou alejí na místní hřbitov. Ideální místo na pěstování květin, které se jinak v této Branické zelinářské lokalitě nevyskytovalo. V té době byl největší problém sehnat Živnostenský list – povolení k prodeji květin. Povedlo se,  přistavěla se prodejna s hrdým nápisem; Růžena Vinšová   P R O D E J    K V Ě T I N   a na polovině pozemku se začali pěstovat jenom řezané květiny, o který byl velký zájem, neboť tenkrát ještě byl zvyk navštěvovat o nedělích místa věčného odpočinku blízkých a přinést jim čerstvě řezanou kytičku.. Mně bylo tenkrát třináct a musel jsem také  přiložit ruku k dílu. Na druhé polovině zahrady  se pěstovala zelenina, mrkev, petržel, celer, pórek, zelí … Chodili příležitostně pomáhat příbuzní a to ještě nestačilo a tak se našim naskytla  příležitost koupě dodávkového vozidla  - valník Škoda 422.

Problém nastal, kdo bude řídit., otce bylo více potřeba na zahradě. Dohodli se nakonec s  matkou, mající větší kuráž a odvahu, že řidičák si udělá ona a tak se stala po řádných zkouškách  (na vlastním voze), v té době jedna z mála žen, která udělala řidičák. Řidička dobrá, ale opatrná, vždy začala brzdit a troubit sto metrů předem a na svoji dobu budila stálou pozornost. Přibyla jí k domácnosti a starost o děti další povinnost.,  otec postavil velký skleník, do kterého nakupovala a vozila hrnkové květiny od velkopěstitelů a při sklizni zeleniny, vozila i povinou dodávku do sběrny. Když se ve Dvorcích postavila samoobslužná prádelna, ubylo jí praní prádla na valše a ona  si dovolila ten přepych, že jezdila prát prádlo autem