Kam zmizela " česká kuchyně ?

Nejsem proti tomu ulehčit ženě práci v kuchyni vhodným polotovarem nebo náhražkou,  ale ne ji odnaučit vařit. Jsem proti tomu, aby „vyučený" kuchař používal již připravených omáček, šťávy, jíšky atp. v sáčku, předsmažených cibulí a jiných sušených přípravků k výrobě pokrmů,protože by se měl stydět za to co konzumentům  předkládá a vydává to za vlastní práci.

Jsem chlap, který vyrůstal v početné rodinně a jako nejstarší ze sourozenců, musel jsem pomáhat rodičům co bylo potřeba. Bylo třeba samozřejmostí uvařit mladším sourozencům krupičnou kaši, matce pohlídat jíšku aby se nespálila, na plotně uhelného sporáku upéct vdolky nebo bramborové placky, usmažit cibulku, vyškvařit sádlo a při pečení masa v troubě, přikládat na ohniště do sporáku tak, aby se maso dobře upeklo a nespálilo se. Uvařit vajíčka nebo brambory bylo samozřejmostí a to mně bylo tak dvanáct až patnáct let. V pozdější době se mně tyto zkušenosti z mládí hodili pro život v rodinně a dnes je vaření  „české kuchyně" koníčkem.

Před třiceti lety jsem dělal v restauraci a tenkrát se vařilo podle norem starých receptur. V té době se žádné náhražky nepoužívali a záleželo na umění kuchaře jaké jídlo uvařil ze základních produktů masa, mouky, zeleniny, vajec, koření a soli. Neexistovalo kupovat hotové knedlíky nebo jenom masové polotovary, to by bylo pod úroveň  kuchaře. Podle chutě „obyčejného hovězího guláše" se poznal jaký je kuchař a i ta „bramboračka" vám řekla  kdo vařil. Špatný kuchař se třeba poznal, když se mu omáčka nepovedla, „natáh jí polévkovým kořením"!?

Přišli devadesátá léta a konec  „české kuchyně". V prví řadě se všichni  „majetní" vrhli na provozování restaurací i když neměli žádné předpoklady a zkušenosti ( pod dojmem rychlého zbohatnutí )  začali podnikat. Odborný personál, kuchaři a číšníci, odešli většinou do ciziny, kde byli za svoji dobrou profesionální práci dobře odměněny a tak zde zůstali jen „umělci", kterým náramně vyhovovali náhražky různých firem (Vitana, Maggi atp.), které na jídelních lístcích presentují jako svůj výtvor pod různými názvy. Fakt je jeden, že neumějí uvařit ani „poctivej českej houskovej knedlík" Hygiena se pere s nepořádkem, kouření v kuchyni je normální, pomocný personál z řad přistěhovalců nemá zdravotní průkaz a když tak jeden pro pět osob, kteří si jej půjčují navzájem!!?

Dříve byli spolky, nebo cechy řemeslníků, které dohlíželi na to, aby někdo z jejich oboru nedělal svému řemeslu ostudu a odevzdával zákazníkům jen kvalitní práci. Dnes nic takového neexistuje a stát, který by měl mít zájem o to základní, hájit tradici, zůstává ke všemu  nevšímavý a jenom nesmyslně prosazuje normy EU, které nezohledňují národní zájmy a zvyklosti.