V listopadu 1989 jsem se zúčastnil všech demonstrací na Václaváku a za to se národu omlouvám. Na Letnou jsem nešel, protože to byla demonstrace komunistů a ostatního „výkvětu národa“. Když jsem viděl, jak se k Letné sjíždějí mercedesy a jiné zahraniční značky aut s vlajícími prapory Československa, bylo mě z toho špatně. Opět jdou ze situace těžit ti, kteří v životě neviděli práci a žijí z „politických větrů“. Přesto jsem podlehl nadšení a změnám, ke kterým v našem státě došlo. Díky svému vrozenému obchodnímu duchu, jsem za pár roků docílil slušné životní úrovně
Již několik let se stydím za to, že jsem tenkrát pomáhal této zahálčivé lůze, ať si říká ODS, ČSSD, KDU, TOP 09, KSČ nebo občas jinak, ne do vlády, ale ke korytům, když jsem tenkrát šel naivně demonstrovat na Václavák a provolával heslo „Havel na Hrad“. Ano „Havel poznamenaný „kriminálem“ a odchovaný z prostředí hospodských debat a nezapomínající na svůj původ. O jeho popularitu se mu hlavně postarali komunistické špičky při svých projevech, kterou plně uplatnil po 17 listopadu 1989 v době „Karnevalu“. Stal se dobrým a jediným representantem ČSR, hlavně svými duchaplnými projevy v zahraničí, ale špatným prorokem, když nazval panelovou výstavbu na Jižním městě za „králíkárny“ a slíbil rychlé změny k lepšímu, což následně potvrdil propuštěním většiny vězňů na prezidentskou amnestii.
Dalším neštěstím pro tento stát bylo, že do vedoucích státních funkcí se dostávali lidé z bývalého prognostického ústavu, kteří ještě v době totality, chodili meditovat do kinosálu Domu Techniky na Novotného lávce v Praze, kde se v té době vzájemně slovně napadali a kritizovali za neschopnost. Po Karnevalu 1989 z nich byli „prezidenti“, jeden z nich doslovně, který prosadil kuponovou privatizaci (rozdrobil prosperující podniky), což byl začátek konce našeho blahobytu! První mistrovský kousek se mu podařil, při rozdělení republiky (dnes odborník na všechna odvětví lidské činnosti)
Realita dnešních dnů. Z lidí, kteří se nedokázali uplatnit v reálném životě (nebo se jim nechtělo dělat), se stali politiky. Protože jich bylo moc, zrušili slovo „ M O R Á L K A“ a nastolili opačný způsob chování, který je vynáší ke korytům hojnosti, ale zároveň jim zaručuje doživotní beztrestnost
Jsme v období, kdy se nedá nic ukrást, nic vytunelovat. Kdy zahraniční obchodní řetězce diktují životní úroveň normálních lidí a krmí je „odpadem“. České „NEJ“ již ve světě neexistuje (textil, sklo, porcelán, boty a další komodity). Co nezvládnou obchodní řetězce, nahradí naši dovozci.
Rozděl a panuj – heslo, které bylo v každé době účinné, ale ber, když není z čeho. Státní dluh, který činí na každého občana 130.000,-Kč a každý den vzrůstá. Poslední zoufalá opatření, jsou skutečně poslední před bankrotem státu. To co stát z dřívějších dob našetřil lidem na důchod a zdravotnictví, vypůjčili si na věčné časy (rozkradli) střídající se vlády. Poslední pokus jak zakrýt svoji neschopnost je zasetý rozkol mezi mladší generaci a důchodce, kteří údajně se stali příživníky na státním rozpočtu. Zavedla se platba u lékaře, ale stát nepřiznal, že pojišťovny nechal rozhazovat nekontrolovatelně našetřené peníze a zároveň nechal rozkvést svůj přebujelý administrativní aparát neschopnými lidmi, které musí údajně živit lékaři nemorálními 30, 60, 90, korunami. Vinni jsou ovšem lékaři, protože se nepostavili proti rozhodnutí a postihují hlavně nemajetné důchodce.
„Nejlepší nakonec“ Stát se chlubí, že průměrný plat pracovníka v aktivním věku je 25.000,-Kč. Ani jedinec nebo rodiny s dětmi, sotva vyjdou natož, aby ušetřili. Do důchodu se má chodit v 65 letech. Průměrný lidský věk se zvedá a tudíš dnešní třicátník by měl žít do osmdesáti let. V době odchodu do důchodu by měl mít našetřeno 3.600.000,-Kč, což odpovídá 20.000,-Kč na měsíc, aby mohl žít bez starostí, ale jenom v rovině standartu. Jelikož již dnes stát prohlašuje, že v nejbližší době nebude mít peníze na vyplacení starobních důchodů, měl by každý ve svých třiceti letech začít ukládat 8.600,-Kč měsíčně, aby mohl říct, že má na stáří „nasušeno“. Otázka je, za prvé „z čeho“ a za druhé státní dluh k dnešnímu dni je 130.000,-Kč na jednoho obyvatele.
„Zaslouženou pochvalu“ by mněli obdržet všichni dosavadní prognostici, ekonomové, bankéři, lidé vzdělaní politikou, vzdáleni na hony od normálního života. Zachrání nás jedině nové kuponové knížky, silnějšího formátu z obsahu toaletního papíru, abychom si od toho blahobytu mohli do něčeho utřít ruce
