Bože jak ten čas letí a stáří vrací člověka do vzpomínek na své rané mládí a kolik věcí se od té doby změnilo..
Psal se rok 1940, 1942, 1944 a bylo to skoro vždy stejné , naposledy večer před Štědrým dnem, když matka říkala tátovi, dojdi pro bábu Pecháčkovou, budeme rodit. Mně v té době bylo devět a naši čekali v těchto válečných letech čtvrté dítě. Táta postavil na kuchyňská kamna velký hrnec s vodou, mně přikázal pořádně topit a sám šel pro bábu. Měli jsme zahradní domek o dvou místnostech bez elektřiny, vodovodu a venku kadibudka
Když přišla bába pozorně jsem poslouchal co se bude vedle dít. Moc jsem toho neslyšel, jen Růženo zatlač ….. podejte mně teplou vodu …. Plenu a nakonec tenký křik nového človíčka. Bába zřejmě gratulovala otci.. Pepo máte třetí holku. Já stále seděl u kamen na stoličce a přemýšlel kolik mě čeká práce.
V té doě měli naši malé zahradnictví a táta jako tesař jezdil ještě po melouchách. Často jsem byl doma s matkou sám takže bylo samozřejmostí dělat krupicovou kaši, péct vdolky na plotně, míchat lojovou jíšku. Někdy roztápět v kamnech a udržovat oheň, ale hlavně hlídat mladší sestry, když byly mimina, přebalovat pleny, umýt a utřít prdelku, zabalit do plen a potom zavázat do peřinky povijanem. Nejraději jsem jezdil s nejmenší na procházku. Kamarád měl taky malou sestru a stejný osmipérák, jó to byly závody a holky při tom hluboce spaly
Vzala si Eva Adama
Nebo Adam Evu
Vzali se
Za ruce
Odešli z Ráje
řešit množiny
