Dědku co jsi měl včera k obědu ? nevím , ale pamatuju si

Bože  jak  ten  čas  letí  a  stáří    vrací  člověka  do  vzpomínek  na své  rané  mládí  a  kolik  věcí se  od  té  doby   změnilo..

Psal se  rok  1940,  1942,   1944  a  bylo to    skoro   vždy    stejné ,  naposledy   večer  před  Štědrým  dnem,  když  matka  říkala  tátovi,  dojdi  pro  bábu  Pecháčkovou,  budeme   rodit.  Mně  v té  době  bylo  devět a  naši  čekali  v těchto  válečných   letech  čtvrté  dítě. Táta   postavil na  kuchyňská  kamna  velký  hrnec  s   vodou,  mně přikázal  pořádně  topit  a  sám  šel pro bábu.  Měli jsme  zahradní  domek o  dvou  místnostech   bez  elektřiny,  vodovodu a  venku   kadibudka

Když  přišla  bába pozorně jsem  poslouchal co  se  bude  vedle dít.   Moc jsem  toho  neslyšel,  jen   Růženo  zatlač …..  podejte mně  teplou  vodu ….  Plenu  a  nakonec  tenký  křik  nového   človíčka.  Bába  zřejmě  gratulovala  otci..  Pepo   máte  třetí  holku.   Já  stále seděl  u  kamen  na  stoličce a  přemýšlel  kolik  mě  čeká  práce.

V té  doě  měli naši  malé  zahradnictví  a  táta jako  tesař  jezdil  ještě  po  melouchách.  Často jsem byl  doma s matkou sám  takže bylo  samozřejmostí  dělat  krupicovou  kaši,  péct  vdolky  na  plotně,  míchat  lojovou  jíšku.  Někdy  roztápět  v kamnech  a  udržovat oheň,  ale  hlavně  hlídat mladší  sestry,  když byly mimina,  přebalovat pleny,  umýt a utřít  prdelku,  zabalit  do  plen a potom  zavázat do  peřinky povijanem.  Nejraději jsem  jezdil s nejmenší  na  procházku.  Kamarád  měl taky malou  sestru a  stejný  osmipérák,  jó  to byly závody a  holky při  tom  hluboce  spaly

Vzala  si  Eva  Adama

Nebo  Adam  Evu

Vzali  se

Za  ruce

Odešli  z Ráje

 řešit  množiny