Co nás čeká a nemine.

Dnes nikdo nechce slyšet, jaké to bylo, ale vše nasvědčuje tomu, že se bude muset poučit z minulosti

Za druhé světové války vyžadovali němečtí okupanti, evidenci všech hospodářských zvířat. Muselo se vykazovat kolik máte slepic, králíků, holubů, husy kachny, kozu prase, prostě všechno co běhalo po dvoře a v chlévě. Protože bylo zároveň stanoveno, co se muselo a kolik odevzdávat okupačním orgánům. Nejenom na venkově, ale i ve městě, protože na každém dvorečku u činžovního baráku byly králíkárny a někdo pěstoval husu v koupelně (na černo), pokud se nenašel český udavač, který rád upozornil gestapo. V městech byla bída a na potravinové lístky se toho dostalo málo. Proto si lidé z města jezdili pro proviant na venkov, protože sedlák byl „chytrej pán“ a dokázal okupační moc obelstit. Na venkově se sehnalo základní jídlo vajíčka, chleba, mouka, cukr, máslo, někdy i husa, kachna, ale ne za peníze nebo potravinové lístky. Sedlák měnil za cenné věci včetně zlata.

Skončila válka a s ní německá okupace. Než se venkov vzpamatoval ze změn a hlavně obsazení pohraničí za odsunuté Němce, přišla pohroma, rok 1948, totalita ještě většího rozsahu než předtím. Sedlákům byli nadiktovány větší odevzdávky obilí, takže jim nezbylo na osivo natož pro domácí zvířata a byli nuceni podstoupit kolektivizaci. Mnohde z čeledína, děvečky nebo bezzemka se stali odborníci V té době si na krátkou dobu  sedláci a lidé z města vyměnili role. Dělníkům se pod různými výhodami (potravinové lístky pro těžce pracující) zpříjemňoval život (koňský salám za 16,- korun / kg) a sedlákům se vnucoval nový řád, místo peněz se vyplácelo v naturáliích brambory, obilí, mléko nebo vykrmené prase od družstva, které se směňovali s městem. Později (sedláci) členové družstva, dostávali odměnu za pracovní jednotku mzdu, která nebyla zdaněna, a opět byli ve výhodě před městem. K tomu si samozřejmě ze setrvačnosti brali družstevní výpěstky jako naturálie (na které již neměli nárok) a doma opět začali se záhumenky a hospodářským zvířectvem. Jak za války tak za doby JZD bylo na návsích vidět hejna husí, kachen. slepic, ve stájích byli mladí býčci krmeni z družstevního. Krůty se kupovaly za laciný peníz již vykrmené. Na venkově se začalo vyznávat rčení „kdo nekrade, šidí svojí rodinu“. Dělalo se osm hodin denně a na senoseče a žně, chodili brigádníci z města.

Aby obyvatel ve městě, měl pocit hospodáře a zároveň se omezil nedostatek zeleniny a ovoce, založili se na bývalých skládkách městských odpadů, zahrádkářské kolonie, kde se pozemky pronajímaly většinou lidu obecnému za zásluhy.

Přišel karnevalový rok 1989–90.  Rok zvratů, převratů a podvratů.  Trh s ovocem a zeleninou a jiným nedostatkovým zbožím zaplavil dovoz ze zahraničí a neznámých krajin. V podřadné kvalitě se znalostí našich nakupujících, kteří koukají na cenu, a jakost je nezajímá. Kontrolní orgány zmizely. Samoobsluhy a supermarkety lákají na načinčané plné regály. Věc u nás dosud neznámá. Čeští dovozci živočišných produktů z vepřového, hovězího a drůbeže dodávají z neznámých končin, bez veterinární kontroly. Český zemědělec, který je schopný dodávat na trh kvalitní zboží, není schopen se bránit a stát se chová jako by ho to nezajímalo.

Rok 2010–11 začíná doba reálného vystřízlivění. Zákazník chce kvalitu a ta není. Zelenina pěstovaná ve sklenících a nebo na toxických skládkách v zahraničí je bez chuti a vitamínů, zvláště ze zamořeného prostředí s Číny. Ovoce (podřadné) dovážené z exotických zemí je bez chuti, záruky kvality, ošetřena chemicky pro prodloužení životnosti (prodávaná na stáncích v mrazu). Konečně spotřebitelům v ČR dochází, že zelenina pěstovaná u nás je sice dražší díky zvýšeným nákladům, ale kvalitní. Česnek je již cítit na dálku a na „česnečku“ stačí dva stroužky  (z Číny celou hlavičku a stejně nevoní a nepálí), květák má svoji charakteristickou chuť, mrkev je slaďoučká, ředkvička pálí a vůbec veškerá naše zelenina je pěstována na polích s vysokou bonitou půdy a klasicky hnojena. Proto byla odjakživa nejlepší Všetatská cibule, česnek a zelí z Moravy. Třeba, když se urodí meruňky na Litoměřicku nebo na jižní Moravě. Lepší se jinde nenajdou. O našich švestkách se nedá ani mluvit na kolik způsobů se u nás konzumují.

Když se v roce1990 zklidnily karnevalové dny a do čela státu se dostali „političtí odborníci“, kteří povstali, co by noví bojovníci zvládající dobře teorii, ale praxe jim jaksi utíkala a tak za jejich zády se tužili jiní, dobře znali situace a díky privatizaci a kuponovým knížkám rozkradli, co mohli a dnes jsou z nich vážení majetní občané. Co nestačili ukrást oni, „prohýřili“ nezodpovědné vlády vedoucích politických stran za uplynulé období. V tomto zkorumpovaném státě se nenajde ani hrst poctivých lidí, kteří by tuto zem vyvedli z krize. Co reálného čeká tuto zemi?    Jedině BANKROT.

Poučeni minulostí, kdy peníze neměli cenu, měli bychom znovu hodně rychle obnovit na venkově svoje záhumenky a místo okrasných zahrad, zřídit koutek pro pěstování dostatečného množství zelenin a ostatních produktů pro domácnost.