Liberecký soud: Nepochopitelná zvůle

Liberecký krajský soud osvobodil manžele, kteří vybírali od nájemníků tří domů zálohy na vodu, teplo a společnou elektřinu, ale používali je na placení vlastní hypotéky. Nájemníky dodavatelé odstřihli. Teď jsme se dozvěděli, že používání cizích peněz pro vlastní potřebu není trestný čin.

Podle libereckého soudu není zpronevěra peněz nájemníků za služby trestným činem. Je to minimálně zvláštní rozhodnutí...iDnes

Je to nebezpečný rozsudek, který vážným způsobem poškozuje hned dvě oblasti podstatné pro občanskou společnost. Za prvé relativizuje osobní vlastnictví. Za druhé pak torpéduje důvěryhodnost soudních institucí jako místa, kde se lze domoci především práva a vedle toho také spravedlnosti.

Proč je zde relativizováno osobní vlastnictví… Jde o tento princip. Nájemník svěřuje svoje peníze určené na hrazení záloh za různé služby majiteli domu s tím, že majitel je zprostředkovatelem jeho vztahu s dodavatelem energie, vody či plynu. Tento vztah vychází ze smluvních vztahů, odpovídá přirozenému uspořádání věcí tam, kde technické podmínky vyžadují nebo předpokládají takové řešení. Majitel domu je určen smluvním systémem jako organizátor vztahu, z čehož plynou přirozené povinnosti. Soud slovy soudkyně Krajského soudu v Liberci Dagmar Šídlové řekl: "Zabývali jsme se zejména tím, co je podstatou trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru. Je to úmyslný trestný čin. A na straně manželů Bernartových nebyla prokázána subjektivní stránka, nešlo o úmyslné jednání." Jinými slovy je zde tvrzeno, že majitelé nevěděli, že použití záloh nájemníků pro jejich osobní potřebu, povede k sérii odstavení dodávek tepla či vody. Tedy tyto služby nájemníkům nevypnuli sami majitelé domů, ale dodavatelské společnosti, čili ze strany majitelů nedošlo k neoprávněnému zásahu do práva k bytu.

Je to fascinující konstrukce: majitelé jsou asi nesvéprávní jedinci, kteří nemají ponětí o tom, že použít cizí peníze určené na jednoznačný účel nutně znamená omezit svobodu a práva toho, kdo peníze poskytnul a kdo je vlastnil až do chvíle, kdy je měl majitel předat dodavatelským společnostem. V podstatě se manželé dopustili krádeže, ale pro tu by je soud zjevně také nepohnal ke spravedlnosti, protože podle paní soudkyně manželé Bernardovi nevěděli, že kradou. Neuvěřitelné, jinak to nelze nazvat.

Proč je zde zpochybněna demokratičnost soudního systému…. Občané očekávají od soudní moci, že bude řešit jejich spory a případně bude řešit takové situace, kdy je někdo přesvědčen, že byl spáchán trestný čin. Očekávají, že bude naplněno právo a pomoženo spravedlnosti. Jestliže však zjistí občan, že někdo jiný může beztrestně nakládat s jeho majetkem a přivodit mu tak značnou újmu (být několik měsíců bez teplé vody, jindy zcela bez vody, to je nesporně újma významná a nikoliv nepodstatná), a pokud tento občan zjistí, že za takové jednání nenásleduje trestní postih, nutně koroduje jeho důvěra v celý demokratický systém jako takové uspořádání společnosti, kde je občanům měřeno stejně.

Já zde nevolám po nějakém exemplárním trestu. Dovedu si představit – pokud v mezidobí majitelé domu věc napravili, pokud se například vyrovnali s nájemníky a odškodnili je, že by soud upustil od potrestání a neřídil pouze dohled nad správným plněním povinností majitele. Ale co mne naprosto dovádí k nepříčetnosti je představa, že majitelé nevěděli o následcích svého konání.

Jsou to snad nepříčetní jedinci? Mají IQ nižší než orangután? Nechápou elementární vztah, že když neplatím za služby, tak je nemohu čerpat? Pokud tomu je tak, pak mají být zbaveni svéprávnosti a nemohou vykonávat povinnosti spojené s vlastnictvím nemovitosti. Soud pak musí jejich práva k majetku omezit a svěřit je další osobě, která je bude vykonávat. Ale prohlásit, že si někdo neuvědomil dopady tak elementárního činu, jakým je zpronevěra peněz nájemníků určených pro placení záloh dodavatelům vody a energie, to je horší než alibismus. To je totiž soudně potvrzená lež a krádež.