Slovo „casa“ znamená ve španělštině především dům, obydlí, nebo také rodina. V přeneseném významu, dejme tomu, že můžeme říci v mírném slangu, má však ve spojení „barrer para casa“ i význam „hrabat do vlastní kapsy“.
Jak může stát stejné letadlo jednou 418 milionů a jednou 875 milionů korun? To by měl vysvětlit ministr Vondra.AČR
Připadá mi to velmi, ale opravdu velmi příznačné. Bylo by pěkné vědět od pana ministra obrany Vondry, co podnikl v kauze CASA, čili „hrabání si do vlastní kapsy“, jak bychom mohli přejmenovat nákup španělských vojenských dopravních letounů.
Pouze krátce připomenu, co si možná někteří již nepamatují a jiní si to pamatovat nechtějí. Česká armáda, abych byl přesný, tak český stát reprezentovaný ministerstvem obrany, pořídil tyto letouny za dvakrát vyšší cenu, než za jakou stejné stroje nakoupili Portugalci. Ti kupovali v roce 2008 dvanáct letounů a za jeden zaplatili asi 418 milionů korun. Češi kupovali čtyři letadla v roce 2009, za jedno dali 875 milionů. Pochybuji, že by náklady na přelet těchto letadel přes Evropu mohly vysvětlit takové zvýšení nákladů na jejich koupi. A jak všichni dobře víme, ceny tohoto artiklu se mezi rokem 2008 a 2009 zcela jistě nezvýšily na dvojnásobek. Spíše naopak poklesly.
Není to tak dlouho, co poslankyně a poslanci vládní koalice zablokovali mimořádné jednání sněmovny, které mělo být mimo jiné právě o letadlech CASA. Asi si myslí, že se na podobné věci dříve nebo později zapomene. Ale určitě se najde dost lidí, kteří si udrželi v paměti, jak se ministr Vondra a premiér Nečas „děsili“ nad zjištěním novin o podrobnostech nákupu těchto letadel. Bili se v prsa a slibovali, že tento případ bude přešetřen a budou z něj vyvozeny důsledky. Jenže tehdy se jim to hodilo. Vrcholil spor s ministrem financí Kalouskem, který ministra obrany Vondru popoháněl kvůli kauze ProMoPro, takže pro duo Nečas-Vondra bylo výhodné čeřit vodu s aférou CASA, ve které jsou namočeni pro změnu známí a spojenci pana Kalouska.
Dnes již mezi nimi panuje když ne studená válka, tak alespoň horký mír. Případy CASA a ProMoPro tedy uložili k ledu a nehodí se je přiživovat. Ale připomeňme si, co pánové Nečas a Vondra slíbili: vyšetření nákupu letadel, detailní a adresné, vyvození důsledků a zveřejnění viníků. Je čas připomenout tyto sliby, i když plnění slibů není vládním programem. (Tedy pokud to není slib chudým brát a bohatým dávat – ten plní s morbidní rozkoší). I když od vládní koalice nemůžeme očekávat nic, co by připomínalo pravdu, jistě je v této zemi řada lidí, kteří by rádi věděli, co v této věci vlastně podnikl ministr obrany a jak mu byl nápomocen premiér.
Vláda Mirka Topolánka připravila tímto nákupem předraženým o více než 400 milionů korun na jednom letadle (při počtu strojů čtyři) občany a daňové poplatníky o 1,6 miliardy korun. (Kdybychom připočetli předražení mikrofonů v kauze ProMoPro, tak jsme již na částce vyšší než dvě miliardy.) Oblíbené vysvětlení je, že zde byl zásadní rozdíl ve výbavě. Ale na tuto chabou výmluvu již není nikdo zvědavý. Zahraniční vojenští odborníci to vyloučili a já více než podobným pohádkám o zázračné výbavě zcela jistě věřím ročence The Military Balance vydané Mezinárodním institutem pro strategická studia v Londýně – ta podobné vysvětlení o nějaké zvláštní výbavě odmítá.
Takže pane ministře obrany, zde jsou konkrétní otázky na to, co jste v kauze CASA vlastně vypátral a co s ní dále podniknete:
Za prvé: zjistili jste, za kolik nakupoval Omnipol tyto letouny od jejich výrobce a jaký je přesný rozdíl v cenách? Není to náhodou právě těch 1,6 miliardy korun, o které jsou stroje předražené?
Za druhé: jistě nám, pane ministře, detailně vysvětlíte, jak je to vlastně se servisní smlouvou, která má údajně objem 700 milionů korun, a jistě nám řeknete, jaké má podle vás výhody a jak bude šetřit veřejné peníze. Pokuste se nám vysvětlit, proč by servis těchto čtyř strojů měl stát tak neuvěřitelné peníze, jde totiž skoro o šedesát milionů korun na každý stroj ročně. Neumím si představit, že by letoun, který má také nějaké záruční lhůty a v prvních letech provozu by snad měl vyžadovat jenom běžný servis a nikoliv nějaké zásadní zdokonalování, měl mít servisní náklady skoro deset procent z kupní ceny ročně? Nepřipadá vám to absurdní, pane ministře? Kdybyste si koupil nové auto za milion, připadalo by vám normální, že v prvních třech letech zaplatíte 300 tisíc korun za servis? Jistě si žijete v jiných poměrech, ale mně osobně to tedy normální nepřipadá.
Za třetí: pane ministře, pochybnosti o tomto nákupu letadel již trvají velmi dlouhou dobu. Povězte po pravdě, zda od vašeho úřadu nebo od vás osobně můžeme ještě očekávat nějaké aktivní kroky ke zjištění opravdových viníků toho, že občané této země byli doslova okradeni o 1,6 miliardy korun?
