Takové úsměvné, lehce šimravé povídání mé moravské švagrové Jitušky, které dávala k lepšímu. O šohajovi z přízně a vtipném vypravěči, co se dokázal rozpovídat při dobrém vínečku. O tom, jak mu nebylo do skoku a úsměv zmrzl na rtech, byť to byla prkotina.
Byl teplý podzim a Luboš něco kutil na zahradě se svou ženou Olinou. Chodil jen tak nalehko v trenkách, ale ženě neušlo jeho divné chování, když se neustále podrbával zrovna tam. Jako by její "dobrý kohoutek" chytil čmelíky nebo se mu do rozkroku nakvartýrovaly filcky. Starostlivá ženuška hlaholila přes celou zahradu ,, Prosím tě Lubošu, ty máš blechy?,, tak hlasitě jako místní rozhlas, aby i sousedům neutekla tak závažná informace. Dědina je malá, ale názorů bylo daleko víc, asi jako receptů na nejlepší rajskou. Přesto jeden zvítězil, je to určitě klíště. Těch babských rad sdělovaných přes ploty. Vykroutit po směru hodinových ručiček nebo opačně, vytáhnout pinzetou, hlavně neutrhnout hlavičku, zakapat olejem, raději benzínem. Knížecí moudra také padaly z úst chlapů, kteří nechali raději zteplat rozpitá piva v hospodě, jen aby jim neutekla místní senzace, kterou neodvysílá ani Nova. A hlavně sousedky se chtěly podívat a on se bál, že jeho mužství dojde újmy. Samozřejmě, že se tak dlouho experimentovalo, až klíště bylo vedví. Nezbývalo nic jiného než odjet na pohotovost do brněnského špitálu. Luboš byl celý zkormoucený a dodal ,,Tož snad bude mět službu nějaký doktor,,. Měl smůlu, kdepak nějaký doktor, Kometa totiž hrála s Libercem a všichni chlapi byli na stadionu nebo u televize. V čekárně se ho zmocnil neklid, zblednul a poznal pocit odsouzence před popravou. Když vyšla rázná sestra a on uviděl v ambulanci doktorku jako chlapisko, skoro ho přepadly mrákoty. Poslední co ještě vnímal, byla potupná poloha s roztaženýma nohama na vyšetřovacím lůžku. Strach jej přemohl a vystresoval tak, že Herodes i Diskobolos nevypadali o mnoho mužněji. I jeho moudí bylo čím dál tím víc menší, sebevědomí klesalo s přímou úměrou a dostávalo na frak. Nejraději by utekl z ordinace, ale paní doktorka po odstranění pozůstatků vetřelce tvrdila, že to chce ještě dezinfekci. Přišlo úlevné vysvobození a svět byl opět bez mráčků. Luboš myslel na to samé a uháněl nepovolenou rychlostí domů. Po návratu si dal nejednu štamprličku slivovice a bylo mu zase hej. Zná moravský synek lepší dezinfekci? Takový malý parazit se opovážil vniknout do jeho soukromého a intimního života. On, který vždy hrdě hlásal ,, Neuč orla létať ,,.
Bylo nebylo, pohádka nevypadá moc věrohodně, ale dobře se vypráví v čase podzimních plískanic a večerů pod lampou. Snad něčím pobaví i vás, když slunce oficiálně zapadá 16:20 SEČ
