Co jiného bych měl udělat, než poděkovat všem svým ,,příznivcům,, co si rozklikli ze zvědavosti mé blogy. Zároveň se chci omluvit těm, kteří zareagovali v diskusi, kterou jsem povolil z pouhé radosti, úplné neznalosti a nevěděl jak se přihlásit. To co pochopí malé dítě, nechápe penzista. Mea culpa, mea maxima culpa.
Bát se nemusíte, že jsem se nadýmal pýchou a usnul na vavřínech. Bývá to u začínajících blogerů, kteří zaujali větší než malé množství čtenářské obce, úplně normální. Ne ne, takové věci nedělám, abych se nadmul a vznášel v oblacích. Můj životní balon se neplní heliem, spíše jsem nadmut živočišným plynem. I kdyby mně paní doktorka stokrát nabádala, že se mám vzhledem ke svému věku vyhýbat čerstvému pečivu a chlebu. Jsem nejen vrtošivý, ale také hádavý děd. V domnění, že jsem na akademické půdě oponuji svým názorem ,,jeden prd je lepší než deset doktorů,, a ona dodává se vší moudrou vážností ,,dělejte jak myslíte, ale rekordního vzletu nedosáhnete, buďte rád, lepší měkké přistání než výměna spodního prádla či lůžkovin,,. Bodejť bych to nevěděl, kolik stojí prací prostředky a pleny, když ještě lepší než běžný prášek musím koupit ze svého a o pleny hrazené pojišťovnou se stydím žádat. Dělá to tak většina a hradní ekonom s něčím takovým počítal již před svým nástupem do velké politiky. Lidé, kteří zvonili klíči si více vážili nabyté svobody, než aby žádali o podporu v nezaměstnanosti, vyplňovali pravidelně žádosti o příspěvky na to či ono. Mylně se domnívali, že prosí jen vazal a nemysleli v euforii na stará kolena, doufajíc v lepší zítřky.
Jsem rád, že jsem třeba svými vzpomínkami na Žižkov zaujmul dost čtenářů. Obestřely mě mrákoty při zjištění, že na toto téma odvysílala ČT pořad Historie. cz a já přišel s křížkem po funuse. Jsem nyní ještě více hrdý na další Žižkováky, kteří se hlásí k tomuto geniu loci. Původně bylo mým úmyslem pokračovat a napsat o slavných rodácích nebo o těch, kteří byli nějak se Žižkovem spojováni. Třeba o tom, že Žižkova pravá paže s palcátem patří mému dědovi, o žižkovské Viktorce, nikoliv od splavu. Tady si rvou vlasy příznivci tradičních červenobílých pruhovaných dresů. Ta nešťastná rozervaná duše by musela jít světa kraj než by došla k jezu na řece Úpě. Proč nepsat o drbnách ze žižkovských pavlačí, kterým neuniklo nic, protože museli mít zrak jako dalekohledy na noční vidění. Nebo o žižkovských cikánech, ve kterých by našel zalíbení nejen Čunek nebo by se holohlavci a nedospělci v mikinách klaněli obdivem a přiznali, jak hluboce se mýlili. Já ovšem pochybuji, hlupáci neradi přiznávají své chyby.
Ale s tak úderným heslem ,,Nic než národ,, a se vztyčeným praporem revoluce i hrdě vystrčenou bradou se dalo jít do předvolebního boje. Jen by přibyli další tajtrdlíci. Těch 50 tisíc podpisů by taky získali.
Zaškrtávám políčko a povoluji komentáře. Snad to časem technicky zvládnu. Jen se bojím Facebooku, který se nesměle krčí v rohu a číhá na dalšího neplaceného informátora. Nemám rád ,,sociální sítě,, přenechávám je těm mladším a skvělejším. Nechytám se ani stébla, umím plavat.
