Kařdý z nás měl hlavu zamotanou z informací, které odpovídaly jeho věku. Zkušenosti jsme měli jen z oblíbených her na doktora nebo tatínka a maminku. Ale proboha, tím vše nekončí či snad ano?
Nebylo lehké dospívat v dobách bez tolika informací, kterými je dnešní pubescent zahlcován. Pokud bylo něco jiného k mému obohacení vědomostí kromě populárních dětských her na doktora nebo tatínka a maminku, zbývala jediná možnost jak si rozšířit obzor. Populární knížka pana prof. Hynie Dospíváte v muže lákala svým názvem ke studiu. Byla sice ohmataná se zohýbanými stránkami, že vypadala asi tak jako na stroji přepisovaný Rytíř Smil. O autorství Jaroslava Vrchlického se vedly dišputace se stejnou vehemencí jako o pravosti Hankových rukopisů, ale to nám bylo putna, protože k upoutání pozornosti stačilo jen letmo nahlédnout a veršík “ nevěděl ten rytíř tupý, že má kunda krásné chlupy ” byl tím nejlepším nahlédnutím do světa dospělých. Čert vem truchlohru o Hippodamii, ale takováhle básnička ho polidštila v našich očích. Já byl v těch létech nějak klackovitý, ale zase tvárnější po stránce lyrické. Nedokázal jsem sice vypotit něco kloudnějšího, protože stříbrný vítr se neproháněl Prahou a tak se mou inspirací stala proluka, kde jako Potěmkinova vesnice stál velikánský panel s fotkami našich socprc hrdinů. A já se z té kašpařiny nepřiposra...zil, ale políbila mne múza a ani trochu to nebolelo. Z mé lebky vypadlo “ Dostal jsem poluce v proluce “ a patřil mi celý svět. Už jsem nepil obyčejnský šumák, ale pochutnával si na příjemně nahořklém nápoji, jakési náhražky valutového tonic wateru, který se jmenoval Dia a já netušil, že diabetických nápojů si užiju na stará kolena až až. To další verš letěl do nadoblačných výšin “ Kdo pije Diu, má sílu v pyju “. Bylo to sice trochu nečeské, ale nezapřel jsem v sobě otcovo moravanství a pro rozjezd na Olymp k múze Erató slibné. Proč jsem si vybral ausgerechnet tuhle bohyni? Rád jsem nahlížel děvčatům do výstřihu, jen jsem uviděl poupátka kůzlátka, já jihnul a stával se vláčnějším. Jak to tahle krásná bohyně dokázala, být decentně poodhalena, ale trochu jinak než nám nabízejí začínající hvězdičky, které nic jiného nemohou nabídnout. Měl bych se raději věnovat epice, protože lyrika není moje parketa. Přece jen mi chyběla Suchého hravost se slovíčky “ šel poručík z kasáren hlavu plnou prasáren “ v ideově vhodnější “ šel poručík z prasáren......“.
Těžko na cvičišti lehko na bojišti, to byly mé sexuální prvopočátky. Já se nechlubil cizím peřím, jen si ho tak čechral pro svou potěchu. Samozřejmě že existovaly určité návody jak se rozmnožovat, ale nejspíš skončily někde u pozic, které se dnes nazývají “misionářská” nebo “na koníčka”. A pak neprobádaná krajina plná fantazie, ženské boky a klín, označené zkoumavým badatelem Hic sun leones. Trvalo dost dlouho než jsem poznal ten velký omyl, kdepak lvi, ale spíše jiné šelmy stejně kočkovité. Co já se natoulal, značkoval svůj revír, brousil si drápky a čekal až nějaká zkušenější tygřice bude roztouženě tesknit a zvát k lásky hrám. Borec jsem byl co do výdrže, ale technická úroveň darmo mluvit. Teprve se seznamuju s něčím neznámým, lákavým a přitažlivým. Ty začátky jsou krušné, jen živočišná touha mě žene vpřed, pár let uplyne a ze mne se stává boreček kaneček. Pýcha však předchází pád a na každého jednou dojde. Přijď frajírku až se to naučíš, nechala se slyšet dívenka z kvarty a já sextán stáhnul ocas mezi nohy. Asi měla pravdu, sexta je šestá třída gymnázia a nemá nic společného se sexem.
Přece jenom jsem něco s přibývajícím věkem zvládnul, jen jsem nevěděl, že se to jmenuje posezení, kleště, lotus a tak všelijak poeticky. Kamasutra tehdy nekolovala po vlastech českých a kde jsem vzal polohu, která se mi tuze líbila, to teda nevím. Není to rozkošný název Štípaný bambus? Na co myslíte vy?
