Vzpomněl jsem si na staré zlaté časy a tak pro hezký nedělní večer nabízím hezkou básničku. Sám jsem ji pro vás složil.
NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE
Žil byl jednou jeden Andrej Babiš,
to za uši si navždy prosím zapiš.
Ač zrozen někde za slovenskou hroudou,
nechal za sebou v Česku historii dlouhou.
Že byl trestně stíhán to mu nevadilo,
i když se s tím lidu velmi těžce žilo.
Vláda však nadšeně ho celou dobu bránila,
občanům jejich příjmy zatím nenápadně zdanila.
Marek Prchal činil se jak mohl,
jeho marketing toho opravdu moc zmohl.
Nasliboval všechno všem a znovu,
lid rád sledoval televizi Novu.
Tam oslavné se pěly jenom chóry,
Andreji neboj - nepůjdeš přec na plzeňské Bory.
Burešovi stoupl s preferencemi i krevní tlak,
nakonec ho z toho všeho málem trefil šlak.
Z Evropské komise však náhle přišla zpráva,
že místo řepky tu růst musí jen tráva.
Andrej křičel, to je velká zrada,
Bruselu, Kalouska a Soroše nadvláda.
Však moudrý lid tu hru prohlédl - zle je,
na jaře už řepku znovu nezaseje.
Agrofert však bez řepky jen živoří,
Andrejovi už žádné zisky netvoří.
Teď velké dilema ho čeká do roka,
jit do vlády nebo zpět do Maroka.
Tam prožil staré zlaté časy,
zatímco lidé v ČSSR trhali si vlasy.
Možná odtud napíše své poslední Čau lidi,
a co zasel si pak místo řepky sklidí.
