Je na pováženou, že téměř třicet let po revoluci u nás vyprodávají hudební arény a stadiony muzikanti, poslechem kterých by jsme se v mládí vystavili největšímu posměchu. A pionýrský šátek jim ještě kouká ze zadní kapsy.
Nechci se hned v mém prvním příspěvku pasovat do pozice kulturního znalce a odborníka. Jen se chci podělit o mé postřehy ze svého okolí. Jelikož jsem zažil konec minulého režimu, nástup svobody, uvolněné devadesátky, tak tento jakýsi prapodivný cocktail, který se namíchal v posledních letech na hudební scéně a hlavně mezi posluchači, můžu o sobě prohlásit, že mám všeobecný hudební přehled.
Poslední dobou se totiž nestačím divit, co slýchám ve svém okolí ... na jaké mega nezapomenutelné párty jsem poslední dobou zván od lidí, které znám celý svůj život.
Nedalo mi a zapátral jsem ve své paměti a zavzpomínal na dobu, kdy jsme prožívali naše mládí na plný pecky a byli šťastní za každý náznak anglosasky znějících hudebních útvarů. Vybavily se mi vzpomínky na dobu, kdy jsme znali možná někoho, kdo znal zase někoho jiného, který měl známého, co si dovezl z výletu za hranice desky Pink Floyd nebo Led Zeppelin. Ještě teď mi stoupne adrenalin, když se mi vybaví projekce desky Straka v hrsti od Pražského výběru. Prostě abych to shrnul, dali by jsme tenkrát cokoliv, aby jsme vykouřili pár cigaret u kvalitní muziky, která se k nám tak těžce dostávala. Hltali jsem instrumentální výkony. Vedli jsme dlouhé debaty nad kytarovými sóly. Na tehdejších vesnických zábavách se vždycky našel nějaký muzikant, který na pódiu předvedl něco z oné západní hudební scény.
Nedokážu si představit, že by se někdo v té době odvážil jen vyslovit jména jako Michal David nebo umělce jemu podobné. Natož aby někdo veřejně tuto hudbu prezentoval. Všichni svorně tenkrát cítili, jak nízko se krčí kvalita těchto umělců, kteří se svorně plavili středním proudem podporovaným bolševikem.
No vidíte. Uplyne třicet let a ti stejní, kteří stávali dlouhé fronty před tuzexem, aby sehnali podobnou bundu jako měl zpěvák z Depeche Mode, kopírovali první CD, které se u nás dalo koupit s názvem Green Peace, na kterém se objevila vycházející hvězda kapely U2, přesně ti se dnes dohadují kolik že to mají zarezervovat lístků na megakoncert onoho Michala Davida!? Jsou nadšeni z laciných muzikálů typu Děti ráje. A snad největší prostitucí je, když hromadně vyrazí na vystoupení jakéhosi recitátora, co si říká Rytmus. Jen proto, že je to "in" nebo snad "cool"?
A tak se občas ocitnu ve společnosti těchto mých známých, se kterýma jsem toho měl tolik společného a nestačím se divit. Pochopil jsem, že to snad ani nemá cenu řešit. Jen tak koukám ...a vlastně se směju, protože mi dochází, že takový asi byli už tenkrát. I tenkrát byl poslech rockový a zakázaný muziky "in" a možná i "cool".
