Doktorka má pravdu - u Lubomíra se rozvíjí stařecká paranoia a na tu není lék. A bohužel se to bude horšit. Připravte se na to, že až nebude moci něco najít, začne podezírat vás, že jste mu to ukradl...

Lubomír své ženě ublížil. Dokud to nepochopí a neomluví se jí, nemůže se ona navrátit!

Není ...

Setrvávat ve vztahu, natož pak sdílet bydlení s člověkem, který (ať už z různých příčin) svého bližního deptá, by vlastně znamenalo souhlasit s dobrovolným postupným sebezničením. Dotyčný, který druhému způsobuje svým chováním újmu (ať už vědomě, nebo nevědomě) potřebuje nutně odbornou péči, a ne vždy (a v tomto případě už vůbec ne) stačí péče ambulantní.

Není v silách nikoho, byť by postiženého člověka sebevíce miloval, aby od něj dlouhodobě snášel příkoří, aniž by to zanechalo stopy na jeho zdraví.

Ač nerad, docházím ke stejnému poznatku.

Odpověď je jednoduchá. Člověk se může angažovat a vyvíjet úsilí. Ovšem pouze tam, kde je schopen převzít odpovědnost. Klasika vstupu, do výběru partnera dětí, (dcery). Podobně, narovnávat nesoulad již manželství funkčních. "Myslet dobře? To neznamená, že je to dobře".

Příroda je neuvěřitelně silná. Máme 97 letou tetu, při smyslech, dobrá. Všichni ji už opustili, muž i dcera bez vnoučat. Úplná antická tragedie, dlouholetý věk jako trest. Dívej se na tu hrůzu člověče! Tchýně, 91 let. Fyzicky dobrá, hlava odešla. Neví kdo je - kde je. Zúčastní se vlastních narozenin a neví o tom!

Moje rada? Smířit se. Naučit se s tím žít. Přát si, aby se člověk samotný nestal aktérem. Mrzí to, bolí to, bohužel. Konat dobře? To neznamená, že to skutečně dobře je ...

Děkuji za pěkný příspěvek.

Jsou to necelé tři roky, co jsme oslavili Pepovy osmdesátiny. Dnes nás ten bezvadný chlapík nepoznává. Není na to lék, ani rada. Smutné.

Vypadá to na nekonečný příběh.

Musel jsem se s partnerkou po 22 letech rozejít kvůli její patologické žárlivosti. Šlo mi o zdraví.

Pepo, to mě překvapuje. Hádám, že ještě neměla 70 let.

Pokud si chce ta žena zachovat (nejen) duševní zdraví, ať se ke svému evidentně nemocnému manželovi nevrací.

Obávám se a je to jistě pro vás smutné, že lékařka i kamarád došli ke shodnému názoru, v tomto věku asi již toho moc činit nelze...

Děkuji za názor.