masakr Paříž, teroristé

Jedná se  bezesporu o událost, která se v budoucnu dotkne mnohého z nás, proto je samozřejmé, že se také mnozí budou vyjadřovat.

Jsme ve válce a to světové, není o tom pochyb. Jsme ve válce s pravidly, které dějiny člověka zatím nepoznaly. Nejsou viditelné bojové fronty se zákopy, válečné boje se rozplynuly mezi lidskou masu. Život jednotlivce je ohrožen kdekoli, jakkoli. Tyto mé věty nejsou strašením, vytvářením zlé, nepříjemné atmosféry. Jen bych si dovolil připomenout, že každý jednotlivec bude v budoucnu tlačen skutečnostmi kolem něho do jiné své životní cesty, než by bylo ve skutečném světovém míru. Princip demokracie je prověřován těžkou osudovou  zkouškou. Pro takovéto celosvětové události  není v jednotlivých státech demokracie zřejmě tím pravým ořechovým. Okořenit ji špetkou totality, by asi neškodilo. Zkušenosti poučují, že se musí rozhodovat rychle,  rázně. To není předností demokracie. Demokracie dovoluje moc mluvit, méně konat. Jen , proboha, někomu neublížit, a jsme v koncích. Ale zkušenost také říká, že pomáhat si zlem, proti opravdovému zlu, znamená člověkem držet zlo při životě. Co ale s tímto začarovaným kruhem? Chápu postoje paní Merkelové, že se snaží tento kruh rozseknout. Stále, alespoň podle mne, není prokázaná přímá souvislost imigrační světové krize se světovým terorizmem ( potažmo s tzv. islámským státem). Ať jsme na straně té, nebo oné, nezastavíme současné světové dění. Ale  leccos  člověk může, leccos dokáže. Svůj svět si sami vytváříme.