Pojďme volit ženy

Blížící se předčasné volby do Parlamentu ČR pojmu úplně jinak, než jak jsem je vnímal a volil dosud. Muži, politici, nám k 20. výročí nové, samostatné, demokratické a svobodné České republice dali mnohé. To dobré, jako třeba revitalizované sídliště, místo asfaltových chodníků chodníky betonové, nová parkoviště, dětská hřiště, koupaliště s atrakcemi všeho druhu, sportovní arény, kde nejlepší výkon většinou podávají zahraniční kapely s šedinami na hlavách, zateplené domy, výstavní paláce justice a státní správy, modernizace tepelných elektráren, i nějaký ten kousek předražené dálnice se jim podařilo udělat. Dobrých rozhodnutí , tito mužní politici za těch dvacet let udělali dost, ale má to jednu velmi viditelnou a zapáchající skvrnu. Všechno to udělali na dluh. A jak tak politicky bojovali za ty dobrá rozhodnutí, asi si nevšimli, jak jim za zády bují to špatné občanstvo. Občané nezaměstnaní, duševně nemocní, na drogách a alkoholu závislý, zadlužení, předlužení a exekutory ždímaní. Jak je vůbec možné, takové špatné hospodaření dvacet let udržet? Ptám se sám sebe. Odpověď je vcelku jednoduchá. Od prvního prezidenta České republiky, přes všechny ty premiéry, ministry, poslance, senátory, hejtmany, přednosty a starosty měst i obcí je vedení státu prostředkem k slávě a bohatství bez špetky odpovědnosti k vlastnímu národu k vlastní zemi. Před těmi dvaceti lety přišli ti mocní a chytří ze západu, aby těm zmateným politickým chudákům pomohli od špatného socialismu ke svobodě a demokracii a ten nevyrovnaný kapitalismus, jako by nikde na světě tenkrát nebyl . Ten pán, co tenkrát zhasl, aby se zavřeli brány průmyslových a zemědělských podniků i služeb a otevřeli se tučná konta vyvoleným, si možná ani neuvědomil, na jakou špatnou cestu Českou republiku nasměroval. A pro jistotu po oněch dvaceti letech zhasl v podobě velkolepé amnestie podruhé. Muži politici, muži zbohatlíci, si těch dvacet let náramně užívají. Luxusní domy, auta, zahraniční cestování, krásné ženy, ale jak si zapomněli , že i oni také zemřou a nebude po nich potopa. Jen zdevastovaná zem, s nevyčíslitelnými škodami na majetku a duších národa. Dvacet neúspěšných let je za námi a nabídka kandidátů pro mimořádné parlamentní volby nabízí jediné. Pokračování v tomto marasmu, co už skoro nikdo nechce. Již před těmi dvaceti lety jsme věděli, že v těch vysněných západních zemích lidé stávkují a demonstrují, protože nebyli spokojeni s kvalitou vlastního života. Činí tam tak do dnes, jen naše média to záměrně přehlížejí a raději nám denně servírují žabomyší války našich politických nedouků. Druhý a třetí prezident ČR, je rub i líc jedné, stále slabší koruny české. Ale co s tím? Jak a s kým se s toho dostat ven? Jedině s ženou. Páni politici nám postavili novou Českou republiku, ale bezpečný a útulný domov s ní udělá jen a jen žena. Ano, žena, ta žena, která si umí poradit v každé situaci, ta žena, která má na zřeteli dobrou budoucnost jak si podvědomě. Protože žena ve své podstatě nechce, aby její děti, vnoučata byli nezaměstnaní, zdrogovaní či opilí bezdomovci a dokáže si na muže pěkně došlápnut, aby se s tohoto nic neudálo. Ženu v práci neoslníte značkou nejnovějšího a nejlepšího služebního auta, jí zajímá jediné, jestli tam to auto dojede. Žena nezaleze do kouta nebo nebude hulákat s lahví v ruce, když jí někdo nevyhoví. Žena, chce-li vykonat to či ono, nemusí o tom dlouze s kde kým diskutovat. Prostě to udělá. Říká se, že žena neví, co chce, ale důležité je, umí toho bez násilí na druhých dosáhnout. Proto budu volit ženy.