Obyčejný den

Zase mě čeká další den, jako každý jiný, pomyslela jsem si, když jsem neochotně vstávala s postele, po té, co jsem měla pocit, že v budíku dochází baterie, tak jsem ho majzla, aby ztichl a možná si i trochu dobil baterky. Protáhla jsem se nedovřenými dveřmi do koupelny, pohledem zavrhla sprchu a usedla na záchod. Sedím, pomalu procitám, když si uvědomím, že tam sedím dost dlouho a pořád nic. No ještě že tak, já blbá, nestáhla jsem si kalhotky. Jen jsem to udělala, šlo obojí. Sprchování jsem přehodnotila a začala uvažovat o kafi a cigárku. Ze sprchy jsem přeběhla do kuchyně, zapnula varnou konvici a vrátila se do koupelny pro župan. Díry ve zdi po hmožděnkách mě tak nerozčílili, jako ten háček, který jsem nemohla vyvléknout s poutka županu. Konečně. Šup do županu a do kuchyně. Varná konvice v tichosti měnila přede mnou svůj původní tvar, než ji pohltili plameny. Hm, nedala jsem do ni vodu, budu bez kafe. Zašmátrala jsem v kabelce, abych zjistila, že nemám cigarety. Co je, co se to děje, pomyslela jsem si a vyrazila do koupelny, s představou, že se rychle vylepším a přeběhnu do bistra na rohu, kde si dám tu vytouženou kávu, byť díky demokratizaci světa bez cigára. Po půlce kávy jsem málem zkolabovala, když jsem si vzpomněla že ani nevím zda je broučánek doma nebo zda ho odvedl Karel do školky.Uklidnila jsem se, až když jsem viděla broučánka spokojeně odfukovat v postýlce. Hned jsem po telefonu Karlovi vynadala, proč neodvedl broučánka do školky a to jsem ulítla,zapomněla jsem, že s broučánkem půjdu na preventivku. Musím cestou koupit kopr na omáčku, mihlo mi hlavou, když jsem broučánkovi připravovala oblečení. Zapnula jsem žehličku abych si přejela tu novou sukni, když broučánek začal procitat. Piškoty, jogurt, lžičku a bryndák jsem dala na stůl, pomohla broučánkovi s postele na záchod. Broučánek asi neměl den, něco brblal a dával mi najevo, že ho otravuju. Nechala jsem ho sedět na záchodě, a začala žehlit v ložnici sukni, když se ozvala s koupelny strašná rána. Vlitnu tam, broučánek se mile usmíval nad převráceným košem se špinavým prádlem. Taky dneska musím vyprat. Vzala jsem broučánka do kuchyně ke stolu, ten se bez rozpaků vrhl na jídlo. Když jsem mu dělal kakao, ucítila jsem zápach spálené látky. Sukně! Pozdě. No, vezmu si ty nové kalhoty, ty nemusím žehlit. Vypnula jsem žehličku, otevřela okno a spálenou sukni nesu do koše v kuchyni, strnu, broučánek nikde. Juknu pod stůl, do obýváku, volám a nic. Až studený závan vzduchu přes nohy mi napověděl, dveře na chodbu otevřené a šipka na výtahu ukazuje dolů. Letím po schodech a jsem u dveří v přízemí o chlup dřív. Dveře se otevřou a tam babka, co bydlí pod námi. Blesklo mi hlavou, že moje matka bude mít narozeniny, co jí koupím. Letím zpátky, u zabouchnutých dveří stojí broučánek a ručkou předstírá že odemyká. Marně zašmátrám po kabelce, zazvoním na souseda, není doma. Co teď, broučánek se ke mně tulí, začíná mu být zima. Přijede výtah a z něj vystoupí Karel, zírá ani se nehne. Odemkni,zavelím. Broučánkovi je zima. Karel se ani nestačil zeptat co se děje, když mu povídám, je dobré, že jsi tu, odvezeš nás na středisko. Až při vstupu do čekárny jsem si uvědomila že nemám broučánkovu zdravotní knížku, avšak prohlídka dopadla nad očekávání dobře, tak co. Broučánek je dnes mimořádně hodný, akorát před supersamoškou zakňoural,když jsem četla tu mini ceduli, s technických důvodů zavřeno. Šly jsme do jiného obchodu, že jsem to s nákupem trochu přehnala jsem si uvědomila, když už broučánek nechtěl šlapat a musela jsem nést i jeho. Kde asi mám tu tašku na kolečkách? Hlavně nesmím zapomenout uvařit broučánkovi ten bylinkový čaj, co mi doporučila známá v obchodě. Konečně doma, pomyslela jsem si před vchodem a pak si zdrceně přečetla oznámení, že výtah nejezdí. No jo, ty tři patra už mě taky neskolí. Ale skolil nás kluk na prkně. Naštěstí se broučánkovi nic nestalo, ale za to rozbité mléko jsem mu jí vlepila pořádnou, smrad jeden, vječně visí ta jejich rodina na nástěnce, že zase dluží za

nájem. Když jsme se s broučánkem převlékli, broučánek se zakousl do čokolády a já usedla ke kafi s cigárem, zvonek. Otevřu a plesk, dostala jsem lehkou facku, pak mně podala máma toho kluka na prkně mléko, řekla nazdar a odkráčela. Než jsem dopila kafe, broučínek se pokakal a převrhl velkou vázu s květenou, kam jsem jim nalila vodu, byť jsou umělé. Uklidím to až vybalím nákup. A jeje, ten kopr jsem nekoupila,co teď? Uvařím čočku s vejcem, mě a broučánkovi je to fuk a Karel snad přijde s práce hladový. Než jsem uklidila tu převrhnutou vázu, čočka se mi trochu připálila. Než se broučánek po obědě vyspal, popovídala jsem si po telefonu s mamkou a s kamarádkou. Karel se na čočku moc netvářil, ale měl hlad. Když jsem koupala broučánka, utrhla jsem řetízek od špuntu do vany, Karel kvůli tomu ani moc nevyváděl, tak ho v posteli odměním, mám i po tom smolném dnu docela chuť . . .