Ranní vstávání z postele nám napovídá, jaký bude den. Ti vnímavější si s takovou informací při stávání umí poradit a nasměrují svoji mysl i tělo potřebným směrem. Ale stává se, že pořádně nevíme z čí postele vstáváme.
Možná že takové vstávání z cizí postele a nemuselo to být zrovna ráno, nastartovalo mysl mladé dívky, brigádnice asistentky nejasným směrem, ale s jasným cílem. S cílem, držet se politického podolku a po něm se vyšplhat co nejrychleji a co nejvýše. Ač ještě neplnoletá, organizovala schůze, rozesílala elektronickou poštu a nejen na schůzích obsluhovala svůj politický podolek. Ten první politický podolek je asi v politice i nadále, ale partaj, za kterou ho v té době pan politik nosil už je v zapomnění a už v onen čas bylo slečně jasné, že to není ten správný podolek. Spíše náhoda jí přihrála začínající politický podolek, který byl politicky velice nadějný, byl rozvedený a bez závazků. Slečna brigádnice asistentka pokračovala v rutinní práci pro nový politický podolek a dosáhla plnoletosti, tak se hned v komunálních volbách ocitla na čele kandidátní listiny a však nikoliv v místě jí příslušné obci, ale v obci sousední. S dosažením plnoletosti opustila dům rodičů a to je i možná odpověď na to, proč kandidovala u sousedů. V těchto volbách celkem logicky neuspěla, protože pořád jsou místní na přespolní alergičtí, ale evidentně jí to neodradilo. Do roka a do dne se slečny brigádnice asistentky politický podolek octl mimo partaj, kterou sám zplodil. Slečna brigádnice asistentka se octla opět na nejen rozcestí, ale i ve finanční tísni. Návrat zpět pod křídla rodičů se jí nezamlouval a tak musela pořádně máknout, aby neskončila nejen se školu, ale aby se neoctla jak se říká pod mostem.
