Vzpomínky má každý z nás, jsou součástí naší identity. Jejich vybavování je pak pro člověka přirozenou duševní aktivitou.
Stáří nám často přináší mnohé ztráty a vyprávění o tom co jsme měli rádi, co jsme dělali, kým jsme byli, koho jsme potkali nebo v jakém prostředí jsme vyrostli, nám umožňuje podržet si svoji identitu, vědomí celistvosti a kontinuity našeho života
Právě toto je důvodem, proč staří lidé rádi vzpomínají. V období, kdy ubývají síly a ztrácíme své blízké, naši sebeúctu a sebehodnocení udržují právě vzpomínky. To vše se musí odehrávat v interakci s druhými - ve vztahu. Právě naše okolí nám svým nasloucháním potvrzuje naši důstojnost, která je základem péče o člověka, a základem sociální práce.
Sociální však neznamená jen chudý, jak se vžilo při obvyklém používání tohoto slova ve vztahu k seniorům. Vždyť sociální síť také neznamená facebook chudých. Vlastní význam se vztahuje ke společnosti. Senioři jsou součástí naší společnosti.
Nepochybuji o tom, že velká část seniorů je díky cenové hladině (zejména nákladům na bydlení) a nízkým důchodům velmi vzdálená průměrným příjmům. Část z nich je bezpochyby odkázána na naší sociální pomoc, včetně hospiců a obdobných zařízení.
Jenomže vedle těchto skupin je daleko nejpočetnější skupina relativně mladých seniorů, kteří se čím dál více vymykají tradičnímu pojetí seniora jako roztomilé stařenky nebo stařečka, kteří žijí ve svém světě vzpomínek. Tito senioři žijí naší současností, ne minulostí. Zajímají se o naši současnost, zajímají se o politiku a mají své názory. Často se opírají o svou zkušenost, ale neuzavírají se do ní. Chtějí patřit do dnešní doby.
Jejich vzdělaní, kultura i zájmy značně přesahují nabídku dnešního televizního nebo rozhlasového vysílání, úroveň našich médií. Jenom příjem a zpravidla velmi napjatý rodinný rozpočet jim nedovoluje aktivněji se účastnit kulturního života. V muzeích a na výstavách (tam, kde jsou pro ně výraznější slevy) tvoří většinu návštěvníků. Není divu, patří vesměs mezi vzdělanější a kulturnější část našeho národa. Jejich vzdělání bylo totiž širší, než je dnešní stále se zvyšující specializace. Kdysi se užíval termín klasické vzdělání.
Není to generace odchovaná dechovkou. Jsou odchováni Beatles, rockovou hudbou, studentskými revoltami šedesátých let. Elvisem Presleym, Ginsburgem a Kerouacem. Ti starší jazzem a zejména swingem. Dobrou literaturou. Všimněte si na koncertech vážné hudby – netleskají mezi větami symfonie.
Mají svá léta, ale duchem jsou mladí. Pomáhejme jim udržovat jejich mladost. Součástí této pomoci jsou i jejich vzpomínky a vzpomínání.
Právě toto je důvodem, proč staří lidé rádi vzpomínají. V období, kdy ubývají síly a ztrácíme své blízké, naši sebeúctu a sebehodnocení udržují právě vzpomínky. To vše se musí odehrávat v interakci s druhými – ve vztahu. Právě naše okolí nám svým nasloucháním potvrzuje naši důstojnost, která je základem péče o člověka.
