Doba internetu přinesla i pro politiky jednu velkou nepříjemnost. Tou je elektronická stopa, kdy lze například jednoduše konfrontovat současné postoje s těmi minulými.
Nejinak je tomu i nyní, kdy se vládní pětikoalice z ryze záchranářských důvodů snaží protlačit nejen korespondenční hlasování pro lidi pobývající v cizině, ale i rozšířit jejich počet o ty, kteří jsou potomky československých občanů. A to dokonce od roku 1948.
V probíhajícím legislativním procesu teď neřešme, jak budou potomci československých emigrantů prokazovat svoji příslušnost k České republice. Zda pouze jakýmsi čestným prohlášením, či skutečnými dokumenty (například rodným listem) svých předků. Hlavní otázkou je totiž obligátní, a každým dnem bobtnající dvojí metr.
Pro někoho překvapivě legalizace českého občanství má jistou „souvislost“ s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. I pro mě kontroverzním politikem, kterého zástupci pětikoalice právě „nemusejí“.
Viktor Orbán začal totiž před lety „rozdávat pasy“ lidem s maďarskou národností v okolních státech. Po schválení Trianonské dohody po první světové válce jich na Slovensku, v Srbsku či Rumunsku žijí statisíce. Tento krok maďarského premiéra souvisel nejen s nostalgií po velkém Maďarsku, ale hledejme v něm i praktické důvody. Přinesl Orbánově straně Fidesz velmi zajímavé množství hlasů v parlamentních volbách. A o to jde českým vládním politikům především.
Nynější šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová před maďarskými volbami v roce 2022 ryze diplomaticky vyzvala tamní voliče, aby „vyhnali Orbána“. V rozhovoru pro pro server forum24.cz v témže roce Orbána pohaněla následovně: „Mě jeho kroky, ale i činy děsivé připadají. Myslím si, že jim máme věnovat daleko větší pozornost. Jsme v bezprostřední blízkosti země, se kterou jsme v mnoha spojeneckých aliancích. Tato země rozdává pasy Maďarům žijícím v jiných zemích, například na Slovensku. Orbán toto provádí v celé řadě zemí a my to tolerujeme.“
Nikoli, milá paní předsedkyně. Vy to nejen tolerujete, ale dokonce se tím ve vaší snaze ohýbat volební výsledky v České republice inspirujete. Kráčíte po cestě vašeho arciďábla, jehož počínání tolik kritizujete. Kdybyste byla férová, prohlásíte: „Hm, on ten Orbán v lecčems není tak špatný...“
