Nevděčná role České televize

V průběhu několika posledních týdnů jsme se stali svědky debaty, která se rozproudila nad tématem televizních poplatků. Proti jejich současné podobě a výši se vyprofilovala poměrně široká paleta názorů. Od pana prezidenta počínaje, přes pány senátory Velebu a Oberfalzera pokračujíc a následně návrhem z dílny hnutí ANO konče. V souvislosti s tímto musí zákonitě vyvstat otázka, zda je na pořadu dne bavit se o zrušení televizních poplatků a zda je tlak vyvíjený na Českou televizi v pořádku. 

Slavnostní výstřel celé debaty na sebe vzal Miloš Zeman. Ten se vyjádřil ve znění poněkud nešťastném, kdy zpochybnil objektivitu České televize (ČT) skrze údajné napojení na TOP 09[1]. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak bychom v tom samém duchu mohli zpochybnit autonomii mluvčího pana prezidenta pana Ovčáčka, jenž by pak byl ovládán skupinou okolo Haló novin, kde dříve pracoval. Nicméně svůj smysl toto plácnutí do vody splnilo: ČT se dostává do centra veřejného dění.

Dvě roviny výtek

Následující útoky směřující vůči Kavčím horám si lze pro přehlednost rozřadit do dvou argumentačních linií. Za prvé, vysílání ČT je nevyvážené a manipulativní. A za druhé, do hospodaření televize není dobře vidět, a proto je potřeba úprav. V prvním případě se zrcadlí přístup pana senátora Veleby, ale i jeho senátorského kolegy, pana Jiřího Oberfalzera, který se pro změnu ohradil vůči podobě vysílání dětských Zpráviček na kanálu ČT Déčko. Ve druhém přístupu se odráží něco zdaleka jiného. Nejde o prostý diletantismus jako v případě pana Veleby a ve zmenšené podobě u pana Oberfalzera. Tento návrh se rozhodl Kavčí hory zdolat jinou, běžnému občanovi přístupnější stezkou. Nosným bodem celé argumentace budou peníze.

ČT ročně hospodaří se sumou pohybující se kolem 7 miliard korun[2] a to věru není málo. Jen pro srovnání je to přibližně stejná částka, se kterou hospodaří město Ostrava. Již jen prostá existence takto rozsáhlého rozpočtu se jistě stane dobrým materiálem, který bude moci ANO využít vůči ČT. Navíc, samotné hnutí se vyhne potenciálnímu protiúderu, poněvadž se umně schová za ochranu zájmů koncesionářských poplatníků. Fakt, že poplatky zde existují jako garant autonomie ČT, rázem vyšumí do ztracena …

Debata míjející se účinkem

Výše zmíněné přístupy odráží smutnou realitu. ČT se stává vítaným terčem každému, kdo je nespokojený s tím, co se vysílá, nebo v případě Hradu nevysílá. A jak diskuze plyne, tak si nikdo neuvědomuje, do jak ožehavé situace se dostáváme – jakmile se vládnoucí garnituře nebude líbit obsah vysílání, tak obratem rozvíří debatu, jejímž výsledkem bude vykázání ČT do patřičných mezí. A veškeré nyní vzniklé návrhy se také nesou, i když třeba jen skrytě, v tomto znění.

Zároveň s tím je ale potřeba si říci, že diskuze na toto téma by neměla být a priori vylučována z veřejné debaty, neboť toto téma se bytostně týká nás všech. Jejím cílem by neměly být hrubé zásahy, které cíleně oslabují autonomii veřejnoprávních médií. Naopak, diskuze na toto téma by měla vést k nalezení dlouhodobého konsensu, jenž bude reflektovat jejich nezastupitelnou roli ve společnosti.

[1]  dostupné na:  http://zpravy.idnes.cz/zeman-by-vzal-ct-poplatky-je-to-bezprecedentni-utok-brani-se-televize-126-/domaci.aspx?c=A150306_161244_domaci_kop

[2] dostupné na: http://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/hospodareni/pdf/rozpocet-ct_2015.pdf