„Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“ Tak zní definice presumpce neviny. Přesto se velmi často děje pravý opak. Aktuálně v případu Aničky a obviněného Otakara T. Ačkoliv byl prozatím pouze obviněn a nikoliv odsouzen, podle ohlasů médií a lidí v různých diskuzích to vypadá, že mají mnozí jasno. Ovšem podle stejného principu můžeme na lavici veřejností obžalovaných zítra sedět klidně vy nebo já…
Hlavní vchod Základní školy Na Šutce v Praze, kam chodila devítiletá Anička. (17.3. 2011)zdroj: iDNES.cz
Stačí k tomu podle všeho docela málo – pokud se právě ocitnete v nesprávnou dobu na nevhodném místě, můžete se dostat do velmi nepříjemné situace, kdy se vaše jméno rázem objeví v médiích jako možný (nebo téměř určitý) pachatel nějakého hrozného činu. Jen si to zkuste představit obráceně, jaké by to asi bylo prožívat na vlastní kůži? Troufám si tvrdit, že skutečně velmi nepříjemné…
Obviněný Otakar T. to má z pohledu společnosti zdá se spočítané. Jeho celé jméno je veřejně známé a je prakticky dávno odsouzený, aniž by zatím byly sděleny přímé důkazy, které by jeho vinu spolehlivě dokazovaly.
V jeho případě se jistě nejedná o výše popsaný příklad, kdy se člověk pouze ocitl v nesprávný čas na špatném místě. Je více než pravděpodobné, že se tam ocitl vědomě a s nějakými nekalými úmysly. Jeho přítomnost i chování na místě působí skutečně podezřele. Ovšem považovat člověka, který se opakovaně dopouští krádeží, potuluje se po kraji a přespává, kde se dá, automaticky rovněž za násilného pedofilního vraha malé holčičky, je z mého pohledu předčasné, neadekvátní a nemorální.
Osobně si z celého srdce přeji, aby byla vražda malé Aničky objasněna co nejdříve. Zároveň si také přeji, aby na lavici obžalovaných a posléze odsouzených usedl na základě nezvratných důkazů skutečný pachatel, nikoliv národem vybraná oběť. Můžeme si myslet, že aktuální (opět policií neověřená) zpráva o tom, že se Otakart T. pokusil ve vazbě o sebevraždu, potvrzuje naše přesvědčení o tom, že se jedná o pachatele. Nicméně právě tak to může být zoufalý čin v případu Aničky nevinného člověka, který neustál tlak společnosti a médií, a proto se rozhodl se svým „bezcenným“ životem skoncovat…
