Mrzí mě to, ale mám pocit, že přítomnost České republiky v Evropské unii je pouze velkou ostudou. Nemáme vlastně jako malá zadlužená země, navíc ekonomicky závislá na vývozu právě do unie, vůbec co nabídnout, a přitom se chováme jako mistři světa a kráčíme od blamáže k blamáži. Umíme si tak akorát dělat z EU legraci v podobě rádoby vtipné Entropy pseudoumělce Davida Černého, nebo nabízíme Evropě neustálé výhrady k EU z úst prezidenta Václava Klause. A pořád a se vším děláme drahoty, snad proto, aby se nezapomnělo, že také existujeme...
(Ilustrační snímek) | foto: Evropská komisezdroj: iDNES.cz
Když se staneme na půl roku zemí, která předsedá Evropské unii, jako náhodou využije této doby opozice s několika přeběhlíky k pádu vlády. Což je ostuda naprosto nehorázná a hovoří o naší politické kultuře a vyspělosti více, než projevy prezidenta, nicméně u těch Čechů to nikoho myslím až tak moc nepřekvapí. Navíc se v době předsednictví opět nekalým způsobem rozdělilo pár veřejných zakázek, aby si někteří "dobráci" z cizího přilepšili do vlastní kapsy. Jsem přesvědčený o tom, že už od nás v rámci EU čekají všichni opravdu cokoliv, ovšem rozhodně to nebude nic pozitivního, rozumného, přínosného či smysluplného. Prostě jenom nějaké další „Švejkoviny“...
Nechceme přispívat plnohodnotně do evropské kasy, ale chceme miliony eur ze strukturálních fondů. Tyto peníze však nejsme schopni smysluplně investovat do rozvoje naší země, takže se z čerpání evropských fondů v naší korupcí prorostlé zemi stal jenom další výnosný byznys pro úzkou skupinu s mocí spřátelených státních úředníků, podnikatelů a firem.
Už jsme si zvykli, že prezident Klaus o Evropské unii mluví pouze negativně. Nevidí v našem členství žádný význam, spíše naopak. Je zarytým odpůrce evropské integrace, společné měnové unie a vystupuje rovněž proti dohodě o rozpočtové odpovědnosti. Vydává o těchto svých názorech knihy a píše o nich projevy. Do toho má navíc všehoschopné a tematicky všeobjímající poradce, takže po ruce stále někoho, kdo rád přiloží nějaké to polénko do ohně. Stručně řečeno: proti všemu a v rámci EU proti všem, tak by se dalo charakterizovat motto českého prezidenta.
Nyní se přidal také premiér Petr Nečas, který odmítl v Bruselu připojení České republiky ke smlouvě o fiskální unii, čímž ze sebe sice na jedné straně udělal zajímavého (jistě mu bylo jasné, že se druhý den objeví jeho jméno ve všech světových médiích), ale na straně druhé prokázal rovněž svoji neskonalou krátkozrakost. Na přímou otázku, proč tak učinil, jej jako první napadla argumentace prezidenta Klause, čímž dal Nečas jasně najevo, že není v žádném případě samostatně a suverénně uvažující premiér, který na prvním místě a především reprezentuje zájmy České republiky.
Nezáleží na tom, zdali s postojem a názory Klause či Nečase souhlasíte, jestli se vám líbila Černého Entropa, jestli vám vadí, jak se v naší zemi čerpají Evropské fondy, a ve své podstatě je jedno, jakou stranu volíte. Důležité z mého pohledu je, že se obyvatelé této země v referendu z roku 2003 z více než tří čtvrtin rozhodli pro členství v Evropské unii. A to by mělo být pro všechny politiky včetně prezidenta to hlavní, jelikož to je zřejmá vůle voličů České republiky. Hlavní úlohou českých politiků v rámci EU by tedy měla být snaha o naši důstojnou a smysluplnou přítomnost v této unii, rozumné a uvědomělé chování, korektní jednání, naslouchání dalším členským zemím a podíl na co možná nejlepšímu fungování unie. Z mého pohledu je úžasné, že nás do unie vůbec vzali, když muselo být zřejmé, že nám bude trvat nejméně dalších 20 let, než splníme kritéria pro přijetí jednotné měny. Nyní se v době finanční krize z této naší hospodářské nestability a neschopnosti naplnit podmínky pro přijetí eura snaží politici vytlouct politické body tím, že se snaží lidi přesvědčit o tom, že není kam spěchat. A že to tak vždycky chtěli, ponechat si vlastní měnu, abychom byli odolnější vůči výkyvům měny evropské. Je to lež, taková typická, česká...
Všechno je to více než trochu jinak. Jsme prostě neschopní, směšní a nedá se spolehnout ani na naše slovo či přísliby nějakého předem deklarovaného souhlasu či podpisu. Jsme kašpárci, co ostatním v rámci EU hrají divadlo. Divadlo ovšem příliš jednotvárné. Umíme si z druhých dělat jenom legraci a ukazovat na druhé prstem, ale pracovat na lepší budoucnosti nám není vlastní. Kdoví, jak dlouho to bude Evropskou unii bavit, ale v každém případě nemůžeme očekávat, že až nám poteče do bot nebo budeme něco potřebovat, na něčem nám bude záležet, budou ostatní členské země celé žhavé nám vyjít vstříc a přispěchat s pomocí. Jistotu, že se naše ekonomika nedostane do podobných finančních problémů, jaké v současné době mají Řecko, Itálie, Španělsko nebo Portugalsko, tedy rozhodně ani Nečas ani Klaus naší zemi nedají...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka autora pod čarou: Na Anglii jako souputníka (druhá země kromě ČR, která odmítla smlouvu o fiskální unii) jsme se již jednou v našich dějinách spolehli, a většina z nás dobře ví, jak to dopadlo.
