Nechápu, co chcete těm lidem vyčítat?

Jestliže na celou tramvaj hlasitě brečí dítě, když jedete zrovna z práce a máte celou řadu jiných starostí není to nic příjemného. Ale - rozumný člověk uzná, že prostě dítěti neporučíte a že i vy se potřebujete někam dopravit. A proto mlčí, nenadává vám, nestěžuje si nahlas, i když se pochopitelně netváří nadšeně. Slušnost a porozumnění vidím právě v tom, že jsem schopen bez zbytečných protestů snést i nepříjemnosti, které mi někdo přichystá, ale kde musím férově uznat, že za ně pravděpodobně nemůže. A v tom se ti kritizovaní lidé zachovali slušně. Vy jste ovšem zřejmě očekával, že situaci budou vítat s nadšením a jásavým úsměvem....

no super

uz i chlapi musi verejne zdelovat sve pocity s jizdy v tramvaji No co otravoval jste celou tramvaj rvoucim potomkem a tak nejak pocitove ocekavate ze ten rev svama chce nekdo sdilet. Navic misto aby jste situace resil tak se zobirate pocity. Proste se optam jestli me nekdo pusti. Kdyz ne da se to resit 100x jinak. Vim ze decku neporucite v tomhle veku ale kdyz uz je toho hulakani moc tak vystoupim a necham mu cvicit plice na "cerstvem vzduchu". Nebo ho necim zabavte no ja jednou s takovym urvancem sedel na zemi tramvaje a docela se mu to libilo.... asi proto ze snim nekdo zdilel jeho vysku :-D no co pracku mame a to jestli to bylo komformni je mi u zadku dulezite ze to nikoho neotravovalo... teda krom toho ze mel kazdy pocit ze si me musi prohlednout... a me je to burt... (chapu ze to v nacmapne tramvaji nejde ta moje byla prazdnejsi) jinak se mi jeste osvedcila metoda prolivani cajem

3. dohoda - nevytvářet si domněnky

Nezdá se Vám, že aniž by Vám kdokoliv cokoliv řekl, tak jste toho napsal až moc? Váš pocit je Vaše vidění světa. Tu omalovánku jste vybarvil podle barev, které byste měl v kapse na jejich místě. Mějte se.

Re: 3. dohoda - nevytvářet si domněnky

ze si neco delate z nejakych pohledu

vubec bych to neresil...

Hm

Vám se nelíbilo, že na vás lidi blbě koukaj. Mně by se nelíbilo, že Vaše dítě řve. A stejně tak jako já nemám právo po Vás požadovat, abyste s dítětem vystoupil z tramvaje/přidusil ho/whatever, nemáte Vy právo po mně požadovat, abych se tvářila příjemně, když mi praskají ušní bubínky řevem Vašeho potomka. My ostatní (považte, i ti bezdětní) máme svých starostí dost, o Vaše dítě se starejte Vy, my to za Vás dělat nebudeme. Jestli jste si chtěl sednout, měl jste otevřít pusu a o místo si říct.

Nechtěla jsem být hnusná (ale asi jsem), jen mi vadí přístup lidí, kteří očekávají toleranci a pochopení od ostatních a přitom by sami rádi druhým diktovali nejen jak se mají chovat (automaticky vyskočit do haptáku, když Vy nastoupíte s Největším pokladem světa do tramvaje), ale dokonce co si u toho mají myslet a jak se mají tvářit (tedy ne nevraživě, ale láskyplně, něžně a s pochopením, když Největší poklad světa spustí bandurskou). Sorry, pane, ale své právo na naštvanej ksich si vzít nenechám.

Re: Hm

...a ještě...

Tady na sídlišti do naší skupiny matek šílených z mateřství, péče o dítě, domácnost a manžela, přibyl muž. Co muž - chlap. Obrovský potetovaný chlap s fousy po hrudník, býčí šíjí a rukama jako lopaty. Manželka mu utekla, když se narodil syn a on s ním zůstal sám. Malému jsou dva měsíce. Pán se o něj stará sám, je na mateřský. My ostatní ukvičený baby u něj nacházíme zdroj energie:))) David je symbolem rozvahy, klidu a rozumu - pro nás, kterými cloumají hormony:)) On hormony nemá, má spoustu energie a veliké srdce pro svého malinkého synka i pro nás, hysterky! On taky nespí, taky vaří, uklízí, přebaluje, krmí, nakupuje - a to všecko sám. My ho obdivujeme a stydíme se, že jsme hysterky a vždycky, když s ním promluvíme, tak na čas hysterkami být přestaneme;-))) Prostě - držte se! Na lidi kašlete!

:)

Mám syna už dvouletého a nikdy v mhd nebrečel, on tak nějak skoro vůbec nebrečí a nebrečel:)) a musím říct, že náhodou s reálnýma lidma v mhd mám dobré zkušenosti - vždycky uvolní místo vyhrazené pro kočárky - až na pár puberťáků, kteří to nechápali, ale když jsem jim to vysvětlila, tak pochopili:)) - ale to asi tím, že dítě neřvalo:)) Ovšem nedávno jsem tady na blogu četla článek, kde autor psal taky o mhd a cestování s dětmi, ovšem z té druhé strany - těch bezdětných, kteří koukají na ty děti:)) Matky s kočárky zařadil do skupiny obtížného hmyzu spolu s bezdomovci a revizory:)) Prej se cpeme, kam nemáme, kam se nevejdeme my ani ten pitomý kočár a myslíme si, že když máme dítě, tak všichni mají vstát a vystoupit, abychom my měli prostor pro sebe a pro to dítě a naprosto nejhorší jsou ty matky a otcové, kterým děcko řve a oni s tím nic nedělají! Prej máme ty děti utišit, protože ty děti ostatní ruší! Napsala jsem mu, že jsem z té skupiny...

Re: :)

...a že teda předpokládám, že on se narodil už desetiletý, kočárek nepotřeboval, nikdy nebrečel a když mluvili dospělí, šoupal nohama, jeho maminka se nikdy nesnažila do žádného autobusu s ním nastoupit, prostě - asi on je dokonalý a já se omlouvám za celou skupinu uštvaných matek a otců a brečících dětí, že na tom světě tyhle dokonalé lidi omezujeme v jejich rozletu;-)))

O co vlastně jde?

To už se musí psát blogy o tom, že se cestující dívali nevraživě? Nejsme ve filmu, kde by se usmívali, taťku povzbuzovali a kojící matky nabízely svá prsa.

Jediná oprávněná stížnost - nepustili sednout. U mužů se vesměs očekává, že si poradí sami, hlavně když se tváří, že mají vše pod kontrolou. Mě by teda nenapadlo pustit sednout někoho, u koho nepoznám, že to potřebuje.

Řvoucí dítě je kapitola sama o sobě. Nemám problém přečkat 15 minut, ale třeba v dvouhodinovém letu je už řvoucí dítě na bolehlav. Tam dítě řve, protože ho bolí ouška. Nebudu se usmívat jenom proto, že dětské potřeby jsou nedotknutelné.

děti jsou fajn

nenechte se odradit.

Záleží na rodiči.

Já posuzuju chování rodiče. Pokud vidím, že mu to není fuk, že obtěžuje celou tramvaj, a snaží se s tím něco dělat, tak má u mě spíš chápavý úsměv. Že občas nic nepomáhá, s tím se nedá nic dělat, miminko není stroj.

Pokud ale vidím, že je mu to šumák, ani kočárem nepohoupe, natož aby dítě třeba pochoval, dal mu dudlík, napít apod., tak se taky tvářím kysele, protože bezohlednost mi vadí a mizerní rodiče taky.

Mám dítě a celé tři roky mateřské jsem projezdila MHD. Klidně jsem i vystoupila, když jsem usoudila, že není jiná možnost, venku nakojila nebo nakrmila a pak s klidným dítětem nastoupila do následujícího spoje.

Chce to trochu ohleduplnosti a trochu tolerance. Ale vyžadovat toleranci druhých bez vlastní snahy je stejně pitomé, jako odsoudit někoho, i když je jkeho snaha zjevná.

Re: Záleží na rodiči.

Jo a mít sobou nějakou "svačinku" pro děcko je samozřejmě naprostý základ, ale to už autor asi ví... I když je to ještě kojenec, dá se to v klidu zařídit.