Tak jsem právě dočetl na iDNESu článek o tom, jak se mladá stopařka ubránila muži, který ji chtěl nejprve znásilnit a pak zabít, aby o tom nemohla nikde mluvit. Říkám si, že měla velké štěstí, když nebyla ani znásilněna, ani zavražděna. Mnohé jiné dívky a ženy takové štěstí neměly, mnohým se to stalo a raději to ani nenahlásily. Jako otec sedmileté holčičky doufám, že moje dcera bude rozumná a stopovat nikdy nebude. A když už, tak alespoň ne nikdy sama…
Jenomže zároveň vím, že to udělá vždycky přesně tak, jak sama bude chtít a já jí v tom nikdy nebudu moct zabránit. A tím pádem jí nebudu schopný ani pomoct, kdyby jí chtěl někdo cizí ublížit. To je velmi nepříjemná představa, když si navíc uvědomím, jak málo v takovém případě stačí k neštěstí. Prostě jenom může mít smůlu, třeba hned na svém prvním stopu, a kvůli tomu, aby ušetřila pár korun, nastoupí právě do toho nesprávného auta k někomu zlému, kdo má v plánu odměnit se za laskavost sexem. A to klidně i za cenu použití násilí.
Jelikož budu se svojí dcerou o tom zcela jistě v průběhu dalších let mluvit, bude moc dobře znát můj názor na stopování a bude tudíž s jistotou vědět, že nechci, aby stopovala. Z toho plyne, že mi o tom neřekne nikdy ani slovo. Takže v určitou dobu bude možná někdy sedět s cizím člověkem v jeho autě na pro mne zcela neznámém místě a já se o ni nebudu ani strachovat, a jelikož o této její cestě nebudu nic tušit, nebudu si moct ani ověřit, jestli v pořádku dojela na místo a já už nemusím mít obavy. Z té představy mě poněkud mrazí.
Pamatuji si na dobu, kdy jsem studoval střední školu a některé moje spolužačky dojížděly ze vzdálených měst každou neděli na internát do Prahy a v pátek po škole zase zpět. Samozřejmě dostávaly od rodičů peníze na cestu, ale aby ušetřily, chodily pravidelně na stopa. Občas vyprávěly, jaké je to dobrodružné a někdy trochu nebezpečné, když si třeba řidič chce za svezení během cesty sáhnout na koleno nebo o něco výše. Braly to nejspíš za obchod, který je pro obě strany výhodný – „on si sáhne a já to mám zadarmo“. Faktem je, že měly opravdu velké štěstí, že zůstalo jenom u toho dobrovolného osahávání za jízdy. Že s nimi řidič nikdy náhle nesjel z cesty a nedožadoval se nějakých jiných služeb. Nebo o tom prostě jenom nemluvily?
Byl bych moc rád, aby nejen moje dcera, ale všechny ostatní holky, dívky, mladé i starší slečny či paní prostě jednou provždy nevěřily tomu, že se jim na cestách při stopování nemůže nic stát, že by se vždy ubránily nebo to nějak jinak zvládly. Těch mladých žen, které se pokusům o znásilnění v podobných situacích ubrání, je výrazná menšina, než těch, kterým je ublíženo. Jsem hluboce přesvědčený o tom, že ušetřené peníze za takovou hrůzu a vysokou míru rizika nestojí. Tak buďte holky rozumné a už nikdy nejezděte stopem!
http://zpravy.idnes.cz/stoparka-se-ubranila-znasilneni-tak-ji-chtel-zavrazdit-dostal-12-let-vezeni-1tu-/krimi.asp?c=A101116_150320_krimi_jba
