Justiční omyl. V děravém a nefunkčním právním systému rádoby vyspělých demokratických zemí jich budou tisíce, možná mnohem více. Ale představte si, že by se něco takového stalo přímo vám nebo někomu z vašich blízkých – partnerovi, sourozenci, dětem…
Aktuálně soudy řeší případ obyčejného člověka, který byl odsouzený a na rok uvězněný za znásilnění, kterého se nedopustil. Případ se vyšetřoval v roce 1992, ovšem už tehdy byl součástí spisu dokument, který naprosto jednoznačně vylučoval možnost, že by dotyčný mohl být pachatelem tohoto trestného činu. Přesto jej policie vložila do spisu bez povšimnutí, obhájce tento důkaz během líčení nepoužil k obhajobě svého státem svěřeného klienta, dva soudy rozhodly o vině a poslaly nevinného do vězení.
Neprávem obviněnému mladému muži bylo v době vyšetřování případu znásilněné 17leté dívky devatenáct let. Byl tedy o dva roky starší než dívka, která však do spisu uvedla, že násilník byl stár v rozpětí mezi 40 a 50 lety. Obviněný byl ze strany vyšetřujících policistů vystaven psychickému nátlaku a fyzickému násilí a byl donucen k přiznání. Rozporů mezi tím, co vypověděla znásilněná dívka a tím, co bylo zapsáno ve falešném přiznání podepsaném obviněným mužem, si nikdo nevšiml. Rekonstrukce případu byla rovněž provedena způsobem, který naprosto neodpovídá správnému postupu pro jeho vykonání. Ačkoliv u této rekonstrukce nebyl přítomen obhájce obviněného, byl tímto právníkem později podepsán včetně toho, že bylo do protokolu nepravdivě zapsáno, že byl rekonstrukce osobně přítomen.
Letos čtyřicetiletý, nespravedlivě obviněný a vězněný muž, se nyní domáhá u soudu odškodného a po ministerstvu spravedlnosti žádá zhruba 35 milionů korun. Bydlí po celou dobu na stejném místě, v malé vesnici, kde je jeho pověst již navždy narušena a mnozí jej považují za kriminálníka a násilníka. Muž, který žije sám, se stará o koně a působí dojmem velice tichého, skromného, ovšem společností opravdu zraněného člověka. Jeho chování a jednání jednoznačně nekoresponduje s tvrdým prohlášením právní zástupkyně ministerstva spravedlnosti v soudním líčení o náhradu škody, která uvedla, že poškozený „vycházel při výpočtu náhrady škody z volné úvahy ve stylu Chceme co nejvíce peněz a jím předložená suma tak nemá žádný reálný základ“.
Z reportáže, kterou loni odvysílala Česká televize (ke zhlédnutí zde, od času 11:27) je patrné, že tato událost nesmazatelně ovlivnila život nejen odsouzenému, ale také jeho sestře, která v pořadu vystupuje. Neprávem obviněný a uvězněný člověk má téměř zničený život a je odsouzený k životu v izolaci. Z mého pohledu není nic, co by mohlo omluvit jednání státu v celém případu. Stát zastupovali lidé, kteří hrubě chybovali a naprosto nevratným způsobem negativně ovlivnili život nevinného člověka. Ať už to udělali schválně, nebo se jednalo o fatální omyl z nedbalosti či neschopnosti, stala se velká křivda a finanční náhrada škody by měla být tím nejmenším, co by měl stát tomuto muži poskytnout. Podle mého přesvědčení mu zcela po právu náleží. Asi málokdo pochybuje o tom, že zničený život v podobě nepravdivého obvinění, odsouzení a uvěznění za znásilnění má mnohem větší cenu než požadovaných 35 milionů korun.
Já vím, každý člověk dělá chyby, to je lidské. V tomto případu se však vyskytlo tolik chybujících lidí a těch, kteří nepracovali standardně, dle pravidel a zákonů, že je to až zarážející. Nejprve kriminalisté donutí násilím nevinného člověka k přiznání. Toto přiznání podpoří vyšetřovatelé nesprávně a účelově provedenou falešnou rekonstrukcí. Znásilněná dívka, patrně rovněž pod tlakem policie, ukáže prstem na někoho, kdo čin nespáchal. Obhájce (v současné době působí jako soudce Okresního soudu v Pardubicích) nekoná svoji práci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (nebo ano, ale určitě svoji práci nedělá tak, jak má) - není přítomen rekonstrukci, a přesto ji podepíše, přehlédne ve spisu důkaz, který jednoznačně dokazuje nevinu obhajovaného. Státní zástupkyně, která podala návrh na obžalobu nevinného člověka a předmětný spis měla pochopitelně v rukách, spatřuje vinu na straně soudu, jelikož ten shledal obviněného vinným a odsoudil jej k trestu odnětí svobody za skutek, který nespáchal. Soudce, který svým rozsudkem poslal nevinného člověka do vězení, se k celému případu odmítl vyjádřit, prý by tím porušil zákon. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila se patrně dopustil soudce trestného činu, ovšem není jej možné kárně postihnout, protože případ je za tu dobu již pochopitelně promlčen – promlčecí lhůta pro kárné přestupky soudců jsou 3 roky.
A kruh se uzavírá. Příliš mnoho nezodpovězených otázek. Příliš mnoho otazníků a jednoznačně ze všeho nejvíc vykřičníků. Jeden neprávem uvězněný člověk se snaží domoci práva v podobě finančního odškodnění za újmu v podobě nespravedlivého odsouzení za hanebný trestný čin! Mnoho lidí udělalo chybu, ale nikdo nenese žádnou zodpovědnost! Nikdo nebude potrestán (kromě neprávem odsouzeného)! Nikdo nemá výčitky svědomí (nebo alespoň ne tak silné, že by dotyčného dovedly ke dveřím poškozeného muže se slovy vysvětlení a především omluvy)!
Už zítra můžeme na lavici obžalovaných stanout proti tomuto systému my! Můžeme mít i čisté ruce, ale pokud budeme mít málo síly na tvrdý několikahodinový výslech nebo budou důkazy svědčící jednoznačně o naší nevině záměrně zničeny nebo přehlédnuty, můžeme se klidně ocitnout až ve vězení. Za něco, co jsme neudělali. A jiní představitelé tohoto systému se nám pak budou u soudu, kde se po dlouhých letech (pokud budeme mít štěstí a pravda vyjde jednou najevo) budeme domáhat svých práv v podobě alespoň finančního odškodnění naší vážné životní újmy, budou vysmívat a klidně nás budou napadat, že jsme zlatokopové, kteří z toho všeho chtějí vytřískat až příliš mnoho peněz…
http://zpravy.idnes.cz/odsedel-si-rok-za-znasilneni-ktere-nespachal-soud-mu-priznal-366-tisic-1ia-/krimi.aspx?c=A120221_093601_krimi_cen
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/211452801240031/titulky/
