Vědomě používám slovo církev, byť vím, že se v záležitosti kolem církevních restitucí jedná o více církví, kterým by měl být navrácen majetek a vyplaceny finanční prostředky v rámci naší vládou schváleného odškodnění. Jelikož jsem člověk věřící, věřím tomu, že Bůh vnímá církev dohromady, tedy to je ten důvod pro jednotné číslo...
Zatímco se všude možně diskutuje o tom, zdali by měla či neměla vláda ČR vrátit v rámci církevních restitucí majetek za tolik peněz a k tomu ještě vyplatit tak vysokou finanční částku a jestli s tím alespoň většina voličů v naší zemi souhlasí, nikde jsem nenašel zmínku o nějaké snaze církve samotné nějak regulovat tuto částku směrem dolů, případně se některých hmotných statků nebo finančních náhrad zříci. A to se jedná celkově o částku vysoko převyšující 100 miliard korun, tedy rozhodně by bylo odkud brát. I tak by se odškodnění počítalo na miliardy...
Rád bych jen všem připomněl, že vláda schválila navrátit církvi lesy, pole a další nemovitý majetek v hodnotě 75 miliard korun do pěti let a příštích 30 let vyplácet finanční část vyrovnání v dohodnuté částce 59 miliard korun navýšené o inflaci. Zároveň se stát s církvemi dohodl na tom, že bude ještě v příštích 17 letech hradit mzdy duchovních. V prvních třech letech účinnosti zákona o narovnání s církvemi by částka na platy zůstala v současné výši - jde o necelých 1,5 miliardy korun - v dalších čtrnácti letech by klesala, postupně vždy o pět procent, až na nulu.
Odhlédněme od toho, zdali jsou církevní restituce v souladu s právem, ale předpokládejme, že ano a všechno je v tomto ohledu v pořádku. Je možné rovněž předpokládat, že výsledné sumy odškodnění jsou dílem kompromisu v jednáních obou stran – tedy církev na straně jedné požadovala patrně mnohem více a se státem se dohodla na částce nižší, nicméně uspokojivé. Spokojený je patrně i stát, jelikož se mu konečně podařilo s církví uzavřít dohodu na vyrovnání. Jednoznačně nespokojen, kromě členů opozice, kteří to dělají spíše programově než z přesvědčení, je každý nevěřící člověk v této zemi. Je zcela legitimní, aby se nevěřící člověk ptal, proč by měl ze svých daní platit odškodnění státu s církvemi!
Já jako věřící člověk se také ptám. Moje otázka zní, proč chce církev tolik peněz ze státního rozpočtu v době, kdy je v propastném mínusu a je zjevné, že tyto peníze naše země nemá a v nejbližších mnoha letech mít nebude? Věřím tomu, že morální právo je na straně církve, ale skutečně by nebylo možné, aby církev nechtěla od státu žádné finančních vyrovnání v době finanční krize a spokojila se s mnohamiliardovým majetkem, který jí bude navrácen? Nemohla by pak případně prodejem nebo pronájmem tohoto majetku získat finanční prostředky na své provozní náklady včetně platů duchovních? Takový přístup by mi přišel jako rozumný a obhajitelný i před nevěřícím člověkem.
Jednoduše nevěřím tomu, že Bůh chce, aby se národ zadlužoval kvůli „provozním nákladům církve“. Nevěřím ani tomu, že Bůh chce, aby lidé dávali nedobrovolně peníze na cokoliv, co je spojeno s fungováním církví. Jsem přesvědčený o tom, že takové peníze nemají pro Boha naprosto žádnou hodnotu. A církev by přeci měla dělat to, co je v Božích očích dobré, nebo ne?
