Vzpomínky na budoucnost

Velmi rozezlen jednáním jakýchsi náboženských fanatiků, kteří postříleli vynikající novináře, skvělé lidi, kteří se nedali ničím zastrašit a i přes to, že věděli, že budou terčem útoku islamistů ve jménu něčeho co nemá s člověčenstvím nic společného. Je skvělé, že takoví odvážní lidé na světě jsou. Člověk si snad ani neumí představit pod jakým tlakem tito lidé pracovali a žili.

Říkal jsem si tedy, že pokoušet se publikkovat krásu naší země v tomto blogu svojí neuměloiu rukou nemá žádný význam ve vztahu k událostem v Paříži. Zda to není v tom poměru trochu zbabělé. Zda bych také neměl nakreslit nějakou tu karikaturu. Nevím totiž zda bych v sobě našel tolik odvahy jako oni. Asi bych to ale neuměl a vypadalo by to spíše trapně, než aby pobavilo. Tak tedy alespoň takto:

Naše země je krásná a já bych rozhodně nechtěl, aby se po ní proháněli hňupi, kteří zabíjí ve jménu "čehosi" co nikdy nikdo neviděl, nemluvil s tím a vůbec.  Protože kdyby to "čehosi" bylo, domnívám se, že by se na to nemohlo dívat.  

Většina válek se vedla a vede ve jménu Boha. Všechna náboženství říkají, že je jenom jeden. Tak proč, když je jenom jeden a všichni ho milují nás nechá se mezi sebou vraždit svým jménem? 

Našel jsem ve foťáku zapomenutý film a i přestože je teprve 11 ledna vzpomínám na budoucnost jak fotografickou tak společenskou a doufám, že si svět uvědomí, že vraždění níkam nevede a že rozum konečně zvítězí. Nebo že by ne??

Když jsem film vyvolal, vzpomenul jsem si, jak jsem se toulal takovou bažinatou krajinkou a zjistil jsem, že i v ní může být krása.