Proč se jich nezeptají

Jak tak sleduji zpravodajství z různých televizí, napadá mě, že se tam objevují pouze zprávy negativní, sem tam neutrální a něco povzbuzujícího jako šafránu.

Také je to populární otázka tzv. ubližování. To si redakturek vybere nějakého človíčka, kterého polituje, že mu stát ubližuje, protože mu nedal nějakou dávku o které se človíček domnívá, že by ji měl dostat a vylepšit tak své, mnohdy velmi dobré finanční portfolio. Zastane se človíčka, kterému odebrali dávku, protože nepřijal nějakou nabídku práce a souhlasí s ním, jak je to špatné, když tu dávku nemá.

Bohužel se ho redaktůrek nikdy nezeptá, proč třeba nepracuje a co proto udělal, aby pracoval a zejména aby dokázal, že se práci najít opravdu snažil.

Proč se človíčka nezeptá, proč neposílá děti do školy, aby ony získaly potřebné vzdělání a pracovat třeba mohly. No protože by na sebe poštval různé organizace včetně Amnesty international a podobných a pravděpodobně by byl vedením média umravněn, aby si příště dal pozor na jazyk.

Proč by ale človíček pracoval, když jej stát štědře zásobuje penězi byty a podobně? No protože se mu to vyplatí. A stát je tak hodný že platí a platí, jenom aby se o něj neopřela nějaká ta evropská komise či co a nezarazila nějakou tu dotaci.

Tak třeba školství. Někteří človíčci jsou údajně diskriminováni, že nemohou chodit do „normální školy“. Proč se nezeptají: „Človíčku, proč neposíláš děti do školy, aby se jednou mohly podílet na tvorbě národního důchodu?“ Malé človíčky to ale ve škole nebaví. Viz televizní seriál/8A/. A proč? Protože velký človíček je naučí, že jak žije on, se žije podstatně lépe a radostněji a na dávkách tedy již žije druhá a třetí generace človíčků a je zřejmé, že to tak bude i nadále protože je to jednodušší bohužel jenom pro stát. Má na to od těch co pracují a kterým, kdyby nepracovali, tak by nedal nic. Ten človíček je v podstatě chudák. Stát si ho chová jako domácího mazlíčka, který nemusí vyvinout žádné úsilí k tomu, aby dostal napapat, boudičku a třeba i bazének.

Jsem ale rád, že někteří človíčci to již pochopili a zjistili, že se z práce žije lépe a opravdu radostněji a že je to opravu lepší než každý měsíc nastavit ruku.

Bohužel, ani těch se redaktůrci nezeptají.  

Na druhé straně se ptám, co třeba udělala ona Amnesty International a jí podobné třeba pro to, aby jenom nekritizovala, ale podílela se na zlepšení života človíčků, ne jejich vzdělání na jejich zaměstnání?

Co dělá stát pro ro, aby se človíček zapojil do života společnosti? Bohužel se mi zdá, že zatím jenom vyplácí dávky.

Na druhé straně zcela chápu, že bez pomoci se někteří neobejdou. Bohužel jim to dá daleko více práce a musí přijít pomalu s hlavou v podpaží, aby dostali bez prošení úřadu to, na co mají nárok. Člověku bez nohy nepřiznají důchod, protože nějaká hloupá tabulka říká, že je v podstatě zdravý a podobné případy. Jeden človíček je na úřadě pánem a ten druhý kmánem.