Hurá na Sněžku

Na nejvyšší horu Čech jsem vylezl někdy na výletě se školou. Tedy již dost dávno.Jak se říká, na některá místa bychom se měli vracet.  

Stalo se, že jsem hledal nějakou dovolenou s naším vnukem a to samozřejmě, jak je u nás obvyklé na poslední chvíli. Chtěl jsem do hor, aby se chlapec trochu pocvičil v chůzi a shodil tak nějaké to kilíčko.

Dlouho jsem nemohl nic nalézt, a proto jsem otevřel Slevomat a ejhle volno bylo v Krkonoších a také ve Špindlerově mlýně. No co Špindl je pěkný, na Svatém Petru jsem byl loni v zimě, tak se podíváme, jak to tam vypadá v létě.

Když je člověk v místě, kde je nejvyšší hora Česka, byl by hřích na ni nevylézt. Přijeli jsme do Pece pod Sněžkou s tím, že vyjedeme na Růžovku a odtud půjdeme pěšky na vrchol hory.

Bohužel v tu dobu však vyrazili asi všichni, co byli v Krkonoších jak z české tak z polské strany. Na parkovištích plno, byl jsem snad poslední, kdo ještě našel volné místo. Vyrazili jsme vzhůru k lanovce. Čím jsme však přicházeli blíže, začali jsme zjišťovat, že na Sněžku se si zřejmě nedostaneme, protože od vstupu do budovy lanovky se linula dlouhá fronta místními odhadovaná tak na tři hodiny. No co, když už jsme tam byli – počkáme.

Podnikový taxikář začal nabízet, že doveze lidi na Luční boudu a odsud se dá již dojít pěšky na Sněžku. Zvažovali jsme to, když tu se objevila moje bývalá kolegyně s rodinou a tak jsme se domluvili, že použijeme taxík – dodávku a že nás to přijde laciněji než lanovkou, kterou potom pojedeme zpátky.

A tak tedy ano. Cestou jsme dostali výklad od řidiče dodávky, který nám, ukázal prameny Labe, pojmenoval hory a upozornil na kvalitní pivo, které si sami vaří na Luční boudě.

Na Luční boudě jsme ochutnali opravdu velmi dobré pivo a vyrazili na Sněžku. Škoda jen, že z krásného ranního počasí toho moc nezůstalo.

Doufám, že jsem Vás moc neunavil.