Fotografovo krize ustupuje

Není nic neobvyklého, že bolesti, se kterými si meducína neví rady, se vyléčí zničeho nic samy od sebe.

Sněhová nadílka v březnu mě přiměla k tomu, abych se po deseti letech postavil znovu na lyže. 

Nebylo to nic jednoduchého, a ač jinak vcelku dobrý jezdec, jsem z počátku trpěl jako kůň. Na těle jsem objevil svaly tam, kde bych je ani ve snu nečekal, které vtíravou bolestí signalizovaly, že se jim nové zatížení naprosto nezamlouvá.

Koordinace pohybů také vázla a přechod z jednoho oblouku do druhého se někdy jevil jako věc zhola nemožná. Nakonec se to vždy nějak podařilo a já neskončil v lesním porostu nebo záchranných sítích.

Tělo si nakonec zvyklo a já si mohl užívat další dny lyžování. Vyrazil jsem také do Horních Míseček, abych zhlédnul i něco jiného než sjezdovky ve Svatém Petru, ale výlet se ani z daleka nevydařil. Přišla sněhová vánice, hustá tak, že jsem si neviděl na konec před sebe natažené ruky. Trvalo to cca 15 minut, a když to skončilo, na zemi bylo více než 5 cm sněhu.

No abych se dostal k tomu, že opět fotím. Měl jsem s sebou pouze mobilní telefon a tak jsem to zkusil. Dodnes nedovedu pochopit, proč jsem jej k focení nikdy nepoužil a tahal se vždy s fotografickým přístrojem velikosti cihly. Dlužno dodat, že jsem si poprvé při focení připadal jako slepec, protože na displej jsem neviděl a fotoaparát nastavoval po paměti, takže kvalita nic moc. Trochu pomohl počítač a tak dnes mohu předložit první fotografie po dlouhé odmlce.

Nic moc, ale přece.

Alpský Hotel, docela dobrý podnik. Má evokovat 20 léta minulého století, ale nejsem si jist, že to zvládli. Restaurace je pěkná, ve starém stylu, pokoje, ale  nic moc, řekl bych vybydlené, postele děsné - tlačila mě péra, sauna, vířivka pro 3 lidi a kapacita je prý osm, trochu nedořešený vstup no relaxu. Jídlo velmi dobré, personál byl úslužný a ochotný. Je to kousek od sjezdovek ve Svatém Petru.

Rána jsou zde krásná 

Horní stanice lanovky - Pláně.