Digitální malování

Kdysi jsem zkoušel kolorovat fotografie. Nemohu říci, že bych v tom byl mistr, ale rozhodně jsem se s tím skvěle pobavil. Tak to nyní zkouším digitálně. 

Jak na to jsem již psal v předchozích článcích. Nejraději mám takové zátiší, které naleznu, než které vytvořím. Ona náhoda to umí daleko lépe než člověk sám. No a potom barvy. Někdy je jich zbytečně moc a obrázek v podstatě kazí, protože se pozornost soustředí na výrazné barvy a podstata mnohdy uniká. 

Lidé, kteří fotografují jenom barevně, protože s BW nikdy nepřišli do styku samozřejmě preferují barevné obrázky a mnohdy nikdy neuvažovali nad tím, že by to mohlo být jinak. A to ani ti, kteří se fotografii alespoň trochu věnují.

Faktem je že digitální fotografie otevřela mnohým cestu k fotografii. Trochu ale pokazila její kvalitu. Vždyť "cvak" nic nestojí. Fotograf "nacvaká" 500 snímků za jedno odpoledne, ale co s nimi. V podstatě je líný sedět u počítače a vybírat další celé dopoledne nebo večer a tak to "nechá na jindy" a z jindy je potom na furt. 

Za doby kdy digitální fotka byla snem se s materiálem muselo zacházet jinak. Jednak byl drahý a muselo s ním pracovat. Vyvolat film, usušit, připravit papíry na fotku namíchat lázně a zvětšovat. Jinak fotka prostě nebyla. Nešlo nafotit film a nechat na jindy to prostě nešlo, protože film by se "zkazil" Vyvolávat se muselo hned, pokud chtěl mít fotograf dobrý základ, tedy negativ. Chtěl-li vidět co skutečně nafotil, tak musel udělat pozitiv. Je sice pravdou, že mohl založit vyvolaný negativ, ale pokud jej neuložil správně tak se poškodil a fotek nebylo nic. 

Digitální začátky jsem si také prožil, spousta fotek a do noci třídit. To se nedalo. Tak jsem se k focení na digitál začal chovat, jako bych fotil na kinofilm. Foťák jsem nastavil na jeden snímek a nevyfotím víc, než 36 obrázků. Získal jsem tak neskutečné množství času.

Tento snímek vznikl náhodou. Manželka chtěla zakořenit nějaké rostliny, které si odněkud přinesla a tak je dala do starého krásného hrnku, ze kterého si sice již pít nedá, ale jako ozdoba slouží dokonale. Převedl jsem jej do Odstínů šedé a za pomoc štětce jsem jej vybarvil.

Tento obrázek vznikl také náhodou. Renovoval jsem rámeček na obrázek a někam jsem jej odložil, mám dojem, že na stůl. Hledám jej, abych se přesvědčil zda po nalakování uschnul a nalezl jsem jej v této poloze na starém telefonním stolku, který jsem před nedávnem zrenovoval. A protože mám foťák vždy s sebou, tak jsem jej hned vyfotil převedl do škály šedé a vybarvil jsem pouze rámeček, který je ve skutečnosti černo zlatý.Vypadá tedy jako skutečný.