Proč nemám maturitu,i když jsem o ni velmi stál.

Po vyučení,jsem se o studium pokusit nemohl, i když mi bylo teprve 17 let. Rodinná situace mi to neumožňovala. Rodiče byli rozvedení. Žil jsem v domácnosti s mou matkou a sourozenci (1 a 5 let). Otec mě odmítl jakkoliv podpořit. 

Denní docházka byla tedy zcela nemyslitelná. Po práci jsem měl dost jiných povinností, takže ani večerní,nebo dálkové studium by mi nijak nepomohlo. Po deseti letech jsem opět začal pomýšlet na své nástavbové studium. Dlouho jsem se nemohl k ničemu odhodlat. Uběhlo pár dalších let.

Nakonec jsem se rozhodl, začít s tím také něco dělat. Navštívil jsem tedy Střední školu technickou, Přerov, Kouřílkova 8. Tam mi bylo vysvětleno, že by mě na nástavbové studium přijali rádi, ale nesplňuji požadavky na možné přijetí! Problém byl v mém vyučení. Jsem vyučený elektromechanikem a jejich nástavbové studium nemá návaznost k mému oboru. Na věci nemění nic ani to, že jsem byl tehdy zaměstnán jako zámečník.Nabízejí jen nástavbu pro strojní a stavební obory. A tak jsem odkráčel, protože přijetí na výjimku mi též nebylo umožněno.

Byl jsem z toho velmi zklamaný. Ale ještě jsem to nevzdal. Hledal jsem další školu, která by mi studium umožnila. Po usilovném bádání a hledání jsem zjistil, že můj nástavbový obor může být jen Provozní elektrotechnika (prostě nástavba oboru elektro zaměření), nebo také obor Podnikání (ten je univerzální pro všechny obory).Zjistil jsem si také veřejné školy (kde se neplatí školné)  a pustil se do další iniciativy.

Střední školu technickou a obchodní, Olomouc, Kosinova 4, kde jsem se vyučil jsem zamítl.Nabízena mi byla možnost večerního studia třikrát týdně v oboru podnikání. Na tři roky. Vzhledem k vzdálenosti od bydliště (asi 35 km) a špatnému dopravnímu spojení jsem usoudil, že to nezvládnu.

A tak jsem pokračoval dále na Střední školu elektrotechnickou,Lipník nad Bečvou,Tyršova 781. Zde vše vypadalo velmi nadějně. Forma jejich dálkového studia mi vyhovovala daleko více než večerní studium.Pan ředitel byl velmi ochotný a vstřícný člověk.Zařídil jsem všechny nutnosti k mému přijetí a těšil se, že další školní rok nastoupím ke studiu. Narazila ovšem kosa na kámen! Přišlo mi psaní přímo od pana ředitele, že se dálkové studium otevírat nebude, protože není dostatek zájemců! Byli jsme pouze čtyři.

Navštívil jsem tedy po telefonickém jednání ještě Střední školu gastronomie a služeb, Přerov, Šířava 7.Nabídli mi obor Podnikání. Podklady jsem měl s sebou a po vypočítání nějakého průměru známek a vypsání přihlášky mi bylo oznámeno, že do školy se chodí každý čtvrtek celý den. A tak jsem to opět vzdal.Zaměstnavatel by mě neuvolnil a dovolenou bych vše stejně nepokryl.

Jinou vhodnou školu, kde bych si mohl rozšířit své vzdělání při zaměstnání a byla veřejná, už jsem ve svém okolí nenalezl. Ani v Kroměříži a Prostějově ne. Odmítl jsem se ovšem vzdát!

Vypravil jsem se na okresní pobočku Úřadu práce v Přerově. Tam se mi nakonec povedlo paní úřednici vysvětlit o co mi jde. Přesměrovala mě do jiných dveří, kde byla mladá a milá slečna, která mi měla být nápomocna při řešení mého problému. Dala mi do ruky katalog škol a sama taktéž začala hledat školy, které by mi měly vyhovovat. Kromě mnou vyzkoušených možností mi nakonec našla už jen Brno. Sama naznala, že to asi není zrovna ideální řešení. Zmínila také možnost, že bych mohl nastoupit nějaké dálkové studium, které ale trvá pět let a je v jiném oboru, než je ten můj! To je určeno pro lidi, kteří mají jen základní školu a chtějí si dálkově udělat obor i s maturitou. Poděkoval jsem za ochotu a odešel.

Po tomto všemožném úsilí jsem to definitivně vzdal. Dnes je mi už skoro čtyřicet let. Mám rodinu a dvě děti. Prošel jsem vážnou nemocí a netroufám si tvrdit, že bych školu zvládl. Škoda, že jsem nedodělal maturitu hned po vyučení!

Tímto článkem chci poukázat na to, že není dobré studium oddalovat. Nejlepší je ihned navázat na další vzdělávání! Jakmile člověk odloží studium na později, tak je mnohem těžší se donutit k návratu do školy. Ale je tu i ten fakt, že všichni máme mít stejné podmínky a právo na vzdělávání! A můj případ ukazuje, že to není pravda! Kdybych se nevyučil v oboru elektro, ale byl zedníkem, nebo zámečníkem, už bych měl maturitu dálkově určitě udělanou!

Dnes má už maturitu skoro každý. Netuším jak moc o ni musí člověk usilovat,aby ji získal. Ale myslím si, že jsem asi z těch co ji nemají pro její získání udělal nejvíce. A proto kdo máte možnost jí dosáhnout, tak si toho važte.A kdo jí už máte buďte šťastní.