V roce 1992 jsem byl nucen se rozhodnout o své budoucnosti.Bylo mi 13 let a chodil jsem do osmé třídy ZŠ.Těžké rozhodování.Podal jsem si tedy přihlášku na SOU železniční v Olomouci.Obor Elektromechanik pro stroje a zařízení.
Druhou přihlášku jsem nikam nepodával.Moc nadějí na přijetí jsem si nedával.Počítal jsem spíš s tím,že v září nastoupím do deváté třídy ZŠ.Tyto třídy se obnovovaly od školního roku 1993/94.Už jsem byl smířený s tím,že přihlášky podám znovu za rok a v deváté třídě si vše zopakuji.Osud tomu chtěl však jinak.Přišlo oznámení z Olomouce,že jsem byl přijat bez přijímací zkoušky na mnou vybraný obor.Učil jsem se na ZŠ docela dobře.Nikdy jsem neměl čtyřku na vysvědčení.
A tak jsem nastoupil na učiliště v Olomouci.Byla to tvrdá zkušenost.Každý den jsem dojížděl vlakem.Do školy jsme chodívali většinou na osmou hodinu.To se ještě dalo.Vlak mi vyjížděl od nás v 6:25 hod.Přestoupil jsem vždy v Přerově a v 7:25 hod.byl v Olomouci.Horší to bylo,když jsme měli školu na sedm hodin,nebo jsem měl praxi.To mi jel vlak od nás již v pět hodin.Byl jsem tam vždy velmi brzy a měl hodně času.A návraty nebyly také nic extra.Při kratší škole jsem přijel domů ve 14:20 hod.Ale byla-li škola delší dobu,tak jsem dojel domů až v 17 hodin.Protože mi nepasoval spoj a já čekal víc než hodinu v Přerově.
Předměty ve škole nebyly nijak snadné a i na praxi jsme psávali písemky a byli přezkušováni.První ročník jsem zvládl s jednou čtyřkou z technického kreslení.Jenom proto,že se mi první práce moc nezdařila a nemoc paní profesorky mě připravila o možnost nápravy.Suplující profesoři tohle nehodlali vůbec řešit.Výuka se také ubírala jiným směrem.Na praxi bylo vše fajn.Mistr byl dobrý člověk.Dílnu jsme měli naproti nádraží a tak jsem přeběhl koleje (podchod tam tehdy ještě nebyl a nesmělo se to,kdyby mě chytil železniční policajt,byl by to malér) a stihl tak dobré vlakové spojení.
Prázdniny skončily a já nastoupil do druhého ročníku.Učivo ve škole začalo být o dost náročnější.Na pochopení bylo třeba více času a pozornosti.Tento ročník byl podle mě ze všech nejtěžší.Praxi jsme již vykonávali na budově dílen,která byla dost daleko od nádraží.Dostali jsme nového pana mistra a některým z nás začaly krušné časy.I mě!Na praxi písemky i zkoušení.A mistr,který měl své oblíbence i průšviháře.Písemky byly u mě věčně za čtyři,kdybych dělal co chtěl.Na jedničku to nebylo nikdy,ale myslím si,že minimálně za ohodnocení trojkou to bylo.No a když nás měl některé zkoušet,tak to už bylo předem ztracené!Dával vždy pět otázek.Vše dobře za jedna.Každá špatná odpověď o stupeň níže.Čtyři a více chyb pětka.Oblíbenci měli dvojky a trojky nejhůř.A na mě měl také svou metodu.Když viděl pan mistr,že věci rozumím a směřuje to k dobrému konci,tak čekal na nějaké zaváhání,které pak označil jako základní neznalost a tím pádem za pět!Když zaváhání nepřišlo,přišla nějaká doplňující otázka a základní neznalost se vždy nějaká našla,takže taky za pět!
V pololetí jsem dostal po přimlouvání vrchního mistra čtyřku z odborného výcviku.S tím,že se polepším do konce roku.Někteří dostali pětku již v pololetí.Pak přišla pro mě šťastná náhoda.O přestávce jsme dělali hlouposti.Zvonilo a já byl na chodbě.Spolužák mi držel kliku od dveří a já se snažil dostat dovnitř.Klika byla plastová a naše zápolení nevydržela.Zlomila se mi v ruce.Přišel mistr a začal řvát a zuřit.Pak si sedl a už jen hleděl do prázdna.Po nějaké době přišel druhý mistr a šel zavolat sanitku.Asi za hodinu přišel vrchní mistr a řekl,že nás bude mít na starost on a mistr se už nevrátí.Až později jsme se dozvěděli,že zůstal v psychiatrické léčebně.Je mi mistra jako člověka líto,ale jsem si jistý,že nebýt této události,tak jsem učiliště nedodělal.Od té doby bylo vše fajn.Písemky byly nejhůř za tři zkoušení taky.Na konci roku trojka i s přihlédnutím,že mi v pololetí přilepšili.
Třetí ročník už jsem zvládl bez potíží.Bylo toho mnoho.Moře vzorečků,výpočtů,schémátek,protokolů.Nešlo jen o to se to učit na pamatováka,ale také umět vysvětlit,jak to vše funguje. Ale vše mi šlo dobře,Písemnou zkoušku jsem složil ve škole za čtyři,přestože jsem se třepal jako sulc.Praktickou zkoušku jsem měl na trojku.Zapojování i písemná praktická zkouška se sčítala ve výslednou známku.Na závěr jsem složil i ústní zkoušku na dvojku.
A tak jsem se nakonec přece jenom vyučil.Výučního listu si velmi cením!Stál mě nemalé úsilí.Také mi připadá,že se dnes až přehnaný význam připisuje maturitnímu vysvědčení.Výuční list dnes ztrácí na své ceně také tím,že někteří rychle profrčí nějakým kurzem a docílí tak jeho získání!Jak je možné,že nějaký kurz má stejnou úroveň,jako klasicky vyučovaný obor?!
