Ano, už je načase psát doslov k dějinám západního člověka. Dohrává se tragédie evropského rodu. Ať vás nemate jeho horečná podnikavost a technický blahobyt; to je jen hektická červeň na tváři organismu už poznamenaného smrtí.
Uprostřed všech darů západní civilizace se nás všech víc a víc zmocňuje neodbytný pocit nejistoty, tísně a nepohodlí. Duševní stav Evropy, toť směsice strachu a nenávisti, nedůvěry a megalomanie, cynismu a malomyslnosti. Typické příznaky konce. Morální agónie.
Celé neštěstí Evropana je v tom, že je nucen stát se multikulturalistou, i když byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené. Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy; zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tomto nesmyslném houfu, jejž nazvete Multikulturní Evropa, a dodržovat společná životní pravidla; bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor necítí doma. To je celkem přesný obraz velikého a beznadějného heterogenního stáda, které se nazývá evropská společnost.
Národy, stavy, třídy nemohou natrvalo žít společně, aniž se navzájem tísní a překážejí si až do pocitu nesnesitelnosti; mohou buď navěky žít mimo sebe – což bylo možno jen tak dlouho, pokud byl svět pro ně dost veliký -, nebo proti sobě, v boji na život a na smrt. Pro biologické lidské celky jako je rasa, národ nebo třída, je jediná přirozená cesta k homogenní a neporušené blaženosti: udělat místo jen pro sebe a vyhubit ty druhé.
Dnes už je na to pozdě. Pořídili jsme si až příliš mnoho doktrín a závazků, kterými chráníme „ty druhé“, místo abychom se jich zbavili; vymysleli jsme mravní řád, lidská práva, smlouvy, zákony, rovnost, humanitu a kdeco; vytvořili jsme fikci společnosti, která zahrnuje nás i „ty druhé“ v jakési pomyslné vyšší jednotě. Jaký osudný omyl!
Postavili jsme mravní zákon nad zákon biologický. Porušili jsme velký přírodní předpoklad veškeré pospolitosti, že jenom homogenní společnost může být společností šťastnou. A toto dosažitelné blaho jsme obětovali velikému, ale nemožnému snu: vytvořit multikulturní Evropu a jeden řád ze všech lidí, národů, tříd a úrovní.
Byla to velkodušná hloupost. Byl to svým způsobem jediný úctyhodný pokus člověka vystoupit nad sebe sama. A na tento svůj svrchovaný idealismus doplácí nyní západní civilizace nezadržitelným rozvratem. Nešťastný dějinný pokus stvořit jednotnou multikulturní Evropu definitivně a tragicky ztroskotal.
Pohybujeme se v bludném kruhu; ale vývoj se nebude věčně točit dokolečka. O to se sama příroda postarala tím, že udělala na světě místo pro muslimy.
To není náhoda, že muslimové se životně uplatňují teprve v době, kdy chronická choroba Evropské unie, tohoto špatně srostlého a stále se rozpadávajícího veleorganismu, přechází v agónii. Až na bezvýznamné odchylky se muslimové představují jako jediný ohromný a homogenní celek; je to stejnorodá, jednolitá, tak říkajíc stejnozrnná masa.
Muslimové se adaptovali na západní civilizaci. Usadili se v ní tak, jako se psi usadili v lidských příbytcích; nemohou bez ní být živí, ale nepřestanou proto být tím, čím jsou. Stačí jim žít a množit se. Proto mohou jednoho dne, ano, kteréhokoliv příštího dne uskutečnit bez obtíží to, co se nemohlo podařit západní civilizaci: svou jednotu, své společenství – islámský svět.
Toho dne se skončí tisíciletá agónie evropského rodu. Na starém kontinentě nebude dost místa pro dvě tendence, které se snaží ovládnout celý svět. Jedna musí ustoupit. Víme, která to bude.
Islám se stane největší mocí, kterou kdy svět viděl, muslimové budou muset převzít vládu nad světem. Myslíte, že jsou takoví blázni, aby potom šetřili kohokoli, kdo nevyznává jejich víru? Myslíte, že budou opakovat historickou chybu člověka západní civilizace, které se odjakživa dopouštěl tím, že si poroboval poražené národy a třídy, místo aby je vyhubil? Ne, tohoto dějinného nesmyslu se muslimové nedopustí.
Budou dědici evropské civilizace; spadne jim do klína vše, co jsme dělali, oč jsme se pokoušeli, chtějíce ovládnout svět; ale byli by proti sobě, kdyby s tímto dědictvím chtěli převzít také nás. Musejí se zbavit původního obyvatelstva, chtějí-li uchovat svou stejnorodost. Kdyby tak neučinili, vnesli bychom mezi ně dřív nebo později svůj dvojí destruktivní sklon; tvořit rozdíly a trpět je.
Není pochyby, že muslimský svět bude šťastnější, než býval svět západní civilizace; bude jednotný, homogenní a ovládaný stejným duchem. Muslim se nebude od muslima lišit názory ani vírou. Nebude mezi nimi kulturních rozdílů. Všichni budou sloužit Velikému Islámskému Celku, jenž bude blahem, vládcem, zaměstnavatelem i duchovním vůdcem.
Bude to lepší a dokonalejší svět, než býval ten náš. Bude to jediný možný Šťastný Nový Svět. Nuže, udělejme mu místo; nic jiného už zhasínající západní civilizace vykonat nemůže než urychlit svůj konec – v tragické kráse, pokud i na to nebude pozdě.
Karel Čapek, Válka s Mloky (1935) – Kniha třetí: Válka s Mloky (Kapitola 5 - Wolf Meynert píše své dílo); změněno pouze pár slov, zkráceno
