Česká reprezentace a trenér Jaroslav Hřebík si zaslouží gratulaci ke stříbrným medailím z mistrovství Evropy hráčů do 19 let, které včera vyvrcholilo finálovým soubojem se Španělskem. Blizoučko byli čeští fotbalisté k fenomenálnímu úspěchu. Dvakrát v zápase vedli, dokonce i v nastaveném čase, ale nakonec o zlato přišli pět minut před koncem prodloužení.
Můžeme jen žehrat na fotbalovou federaci FIFA, že zrušila pravidlo zlatého gólu, protože jinak by pohár pro vítěze nad hlavu zvedal český kapitán. Ale dost možná je úplně jedno, jestli je tým první nebo druhý. Důležité je, že talentovaní mladíci ukázali během celého turnaje velké a bojovné srdce, taktickou vyspělost a individuální přednosti, které je předurčují hrát velký fotbal.
Teď by měli všichni dostat šanci v kvalitních týmech, aby se jejich nadání mohlo rozvíjet. Protože pokud borci jako Lácha, Krejčí, Brabec, Koubek či Kalas (ale nejen oni!) budou vysedávat na lavičkách a naskakovat do hry jen na epizodních pár minut na konci zápasů, jejich talent se může rozplynout jako předvolební sliby politiků.
Připomeňme si, jak velkou zásluhu má na úspěchu trenér Jaroslav Hřebík. S mladými to umí. Dokáže s nimi trpělivě pracovat, umí je motivovat, nažhavit, vymáčknout z nich to nejlepší. Navíc je výborný fotbalový teoretik a taktik. Možná by bylo na čase přemýšlet o jeho přechodu k reprezentační jedenadvacítce, aby tohle skvělé mužstvo mělo kontinuitu. Za pár let by mohlo tvořit část dospělé reprezentace pod vedením - ano správně - Jaroslava Hřebíka.
Jenže jsme zase u toho. Úspěch může jednoho nakopnout a jiný se s ním nedokáže vyrovnat. Osud dnešních devatenáctiletých může připomínat osudy desítek dalších českých nadaných fotbalistů minulosti, kteří i přes nesporné předpoklady skončili v zapomnění, ve víru diskoték, propadli alkoholu, začali si o sobě myslet, že jsou hvězdy, aniž by na sobě dál tvrdě pracovali. Nebo kopou nižší soutěže kdesi v Rakousku či v Německu.
A nesmíme zapomínat, že fotbalová politika je stejně temná jako ta státní, která tahá z kapes daňových poplatníků další a další penize a utápí je v bažině korupce. Kolem stříbrného týmu se slétnou supi, kteří budou chtít na úspěchu a talentu mladých vydělat, a to co nejrychleji. Nejrůznější vykutálení agenti a manažeři už jistě větří zisky... Kluby, které odmítly pustit na šampionát své osmnáctileté hvězdy Kadlece a Chramostu, s nimiž by možná mužstvo na zlato skutečně dosáhlo, se najednou vynoří a budou se prát o talenty z Hřebíkova týmu. A jejich manažeři se budou bít v prsa, že je to pro dobro samotných hráčů. Pokrytci...
Ale zpátky. Češi včera prohráli finále. Na jednu stranu je to smutné, na druhou zase zatraceně nadějné. Vždyť se podívejte, kde skončili třeba Francouzi, Italové, Němci nebo Angličané... V kvalifikaci, přátelé, v kvalifikaci. Ale až budoucnost ukáže, jakou sílu tenthle tým má...
