Egypt, Libye, Irák, Sýrie, Jemen, Palestinská území... Sledovat současné dění v muslimském světě je mimořádně zajímavé. A snažit se pochopit, co je to vlastně za revoluci, která vyhnala v řadě arabských zemí lidi do ulic a přiměla je vzít do ruky zbraně, by měl každý evropský politik.
Opravdu se tamní lidé chtějí osvobodit? Od diktátorů? Od bídy? A neměli by dříve procitnout? Probudit se a přervat ideologická pouta, kterými je svírá náboženství? Neměli by nejdříve setřást jho indoktrinace obludnými myšlenkami, které jim do hlav od útlého dětství zasévají nejrůznější duchovní vůdci a předkové, odkojení stovkami let zastaralou, krutou vírou, předávanou generaci za generací? Jaképak osvobození, zůstanou-li otroky zrůdného dogmatu...
Egypt, Libye, Afghánistán, Irák, Sýrie, Jemen, Palestinská území... Co je spojuje kromě náboženství? Stačí se podívat na jejich vlajky. Proč jen si tolik islámských zemí libuje v černé barvě? Skrývá se za tím snad magická symbolika?
Podle psychologů černá barva upozorňuje na nějaký závažný vnitřní konflikt toho, kdo ji má v oblibě. Zdá se, že těch mají státy, ve kterých se skoro všechno točí kolem Koránu, víc než dost. Je to náhoda? Mohou však vnitřní konflikty vyřešit revoluce, které dnes probíhají v muslimském světě? Mohou je vyřešit kulky a bomby západních spojenců, když příčinou onoho vnitřního konfliktu je samotný islám?
Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce zčernalo jako smuteční šat. Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt. Jestliže bílá znamená v některých kulturách konec spojený se začátkem něčeho nového, symbolizuje zde černá pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu. Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů. *
Bráníme se černobílému myšlení. Toužíme být korektní a spravedliví. Není možné šmahem házet všechny do jednoho měchu. Jenže navzdory tomu co chceme, nebo nechceme, je mohamedánský svět černým světem. Světem temné noci, noci dusné, autoritářské, středověce zatuchlé a zastaralé. Ta noc se valí dál a obestírá svět mrákotou. Hrne se i do Evropy. Zastaví ji ještě někdo? Čert nám tě byl dlužen, noci islámská…
* použito z www.barvy.xf.cz
