Byl to nejpodařenější Bílkův poločas na Euru. Dokonce se dá říct, že druhá půlka zápasu proti Polsku byla nejlepší pětačtyřicetiminutovkou, jakou česká reprezentace pod jeho vedením odehrála od chvíle, kdy ji v říjnu 2009 začal vést.
Co se najednou s Bílkem stalo, že dokázal svým svěřencům naordinovat správnou taktiku, že je dokázal vyhecovat, nabudit a stmelit v jednolitou partu, která táhla za jeden provaz, když to během necelých tří let předtím nezvládal? Odpověď není tak složitá. Podle dobře informovaných zdrojů se Bílek před druhou půlí sjel LSD a najednou se z něho stal opravdový trenér.
„Deset minut před nástupem do druhého poločasu vtrhl do šatny s hromadou velkých archů, na kterých měl nakreslené taktické pokyny. Vypadalo to jako nějaké psycho-kosmické ornamenty,“ řekl po zápase brankář Petr Čech.
Hráči hleděli na kouče nejdříve nechápavě a nedůvěřivě. Bílkův zanícený entuziasmus, když jim vysvětloval, co čmáranice na rozměrných papírech znamenají, je ale nakonec přesvědčil a zcela výjimečně mu začali věnovat pozornost.
„Neměl tam zakreslené jen taktické pokyny pro druhý poločas a pohyby hráčů. Na papírech měl zaznamenané i veškeré psychologické nuance polských fotbalistů, místa kde jsou podmáčené plochy na hřišti a jak jich využít. Dokonce nám přednášel o mimosmyslovém ovlivňování soupeře,“ kroutil hlavou střelec jediné branky utkání Petr Jiráček.
Jeho slova potvrdil i útočník Milan Baroš, který odehrál po dlouhé době slušný zápas. „Bylo to, jako by přišel z nějaké jiné dimenze. Hypnotizoval nás očima s široce rozšířenými zornicemi a elegantně rozhazoval rukama nad svými lejstry. Jako by dirigoval nějakou symfonii,“ prohlásil uznale Baroš.
Podle fotbalistů Bílkovy pokyny, zakreslené na desítkách velkých listů, opravdu vypadaly jako okrášlené hudební kompozice. Když se o přestávkovém dění v šatně českých fotbalistů dozvěděl světoznámý dirigent Jiří Bělohlávek, který se od září stane šéfem České filharmonie, okamžitě zavětřil komerční úspěch. Nejslavnější české hudební těleso proto zařadí na podzim do svého repertoáru Bílkovu „Přestávkovou symfonii.“
